♥ Světu jsi možná jen jedinou osobou,ale jediné osobě můžeš být celý svět ♥

Prosinec 2007

2 Pac - životopis

31. prosince 2007 v 22:44 ♫2 Pac♫
Člověk, kterého si každá skupina lidí pamatuje jinak.Jedni asi pod jeho jménem představí skvělého rapere, básníka, herce, skladatele, revolucionáře moderní doby a rozeného vůdce.Umělce, který byl po celý svůj život nepochopen.Pro druhé byl synonymem pro nezřízený život, ztělesněnou gangsterskou mentalitu - pohrdání veškerými pravidly systému.At' tak či onak, za svůj krátký život hoho dokázal více, než dokázal kdokoli jiný za celé století.Pro celé generace se stal inspirací, zdrojem, který podává nezkreslené informace prostřednictvím hudby.Těžko říct, jaké bylo jeho poslání?Jeho smrt připomíná tragédii z oper Shakespeara a dovolím si říct, že není dne, kdy by si na něj hip hopový svět nevzpoměl.Není jednoduché propagovat heslo, které se nakonec stane vaším osudem.Tato osobnost nedokázala změnit svět k lepšímu, ale věřila myšlenkám, které by svět změnit dokázaly.Nejen že jim věřila, ale dokonce se razila, což je mnohdy několikanásobně těžší.Vypořádala se zástupy skalních fanoušků a ůtoky nepřátel.Více než kdy jindy platí, že dobří umírají mladí, bohužel.Učit se z bolasti eventuelně z neštěstí a dokázat obrátit svou nepřízen' osudu do ctižádosti, to ja opravdové vnitřní bohatství.Udržet si svoje zásady i v případě, že mě to bude stát holý život.Stejně tak jako získat ponaučení.V následujících řádcích se podíváme na svět z jiného úhlu pohledu.Z úhlu který nám přiblíží, příběh plný emocí.Nelze posuzovat člověka podle jeho činů, ale za celý jeho život, od začátku do konce.
Thupac se narodil 16. června roku 1971 v Brooklinu - New York.Pravým jménem se jmenoval Lesane Paris Crooks, nicméně to mu matka změnila již v útlém věku na Tupac Amuru Shakur podle indického revolucionáře.První dvě jména znamenají v překladu zářící had, příjmení pochází z Arabštiny a znamená vděčný bohu.Většinu těhotenství trávila jeho matka v Afeni Shakur ve vězení.Už předem lze s troškou nadsázky říci, že právě vězení bylo to, co 2 Paca pronásledovalo od narození po celý život.Tak jako matka, tak i biologický otec Mutulu Shakur byl Černým Panterem.Toto hnutí bojovalo za rovnoprávnost černochů v ''bílé'' Americe a dožadovalo se lepších životních podmínek.Se sloganem ''Power to the people'' si černošské komunity pomalu ale jistě vydobývaly svoje místo na slunci.V tomto směru byli oba rodiče velice aktivní, což se pochopitelně nelíbilo úřadům, snad i proto bylo Tupacovo útlé dětství velice problematické a problémy s policií byly na denním pořádku.
V sousedství nenazval nikdo malého Tupaca jinak než Černý Princ.Když mu byli dva roky, do rodiny přibyl nový přírůstek v podobě sestry Sekyiwy.Právý otec byl odsouzen za ozbrojené přepadení na 60 let do vězení.Doby, kdy si odpykával svůj trest ve vězen'ském komplexu, byla plná slz.Zrovna slzy a neuvěřitelná chudoba je to, co si Tupac z celého svého dětství pamatuje a co bytostně nesnášel.Kdyby se bohatství odvíjelo od ohleduplnosti k dobrým a morálce, byla by celá jeho rodina bezesporu milionáři, naneštěstí tomu tak není, a proto obě dítka vyrůstala v prostředí ghetta plném kriminality.Samotnému Tupacovi chyběl ve výchově mužský vliv, nicméně všechno špatné je pro něco dobré.Díky tomu si vážil a respektoval silné ženy a bylo úplně jedno, zda-li se jednalo o jeho matku či sestru.I přesto si nedokázal najít přátele a zařadit se do společnosti, zkrátka si najít místo, které by pro něj bylo zázemím.Většinu dětství proseděl před televizní obrazovkou.Těžko říct, jestli zrovna ta v něm vzbudila zájem o kulturu?Za vším stála myšlenka, že pokud bude si bude moci hrát na to, že má velkou rodinua že jeho život není tak beznadějný, jaho vyhlídky se ihned zlepší a nebude se cítit tak osamocený.Sledování televizních pořadů mu tedy dalo něco, co mu ve výchově chybělo.Zní to nepředstavitelně, ale fungovalo to.Chvílemi se zdálo, že se matka více stará o lidi než o svoje potomky.Nepřítomnost matky zapříčinila Tupacovu uzavřenost do sebe.Čas trávil psaním básní, čtením knih, dokonce si vedl i památník.
Zlomový rok 1984 přivedl poprvé Tupaca na podium a to hned do Apollo Theatre.První dejme tomu herecká práce nabyla nic velkého, ale ale rozhodně to byl impuls, který byl potřebný pro další vývoj.Obdiv lidí - to je to, co 2 Pac miloval, to, to kvůli čemu byl takový jaký byl.O to zajímavější je, že si uvědomil už okolo 12. a 13. roku svého života.Matka Afeni ztratila práci, prostředí pro výchovu dětí bylo naprosto nevyhovující - jediným správným řešením se objevilo přestěhování do Baltimoru, jenž ovšem nebyl zrovna tím pravým.Toto město má největší rejstřík černochů, kteří kdy zavraždili černocha ve státech.V naději, že otevře cestu synovi v jeho zálibách a umožnit mu věnovat se oblíbeným věcem, přihlásila Afeni Tupaca na Baltimore School of Performing arts.Volně přeloženo na Baltimorskou školu muzických umění.Berme to jako start št'astných dnů.Studie dějin hudby, herctví a baletu, bylo tím, co znamenalo vše.Všeobecná příprava 2 Paca bavila a pro někoho bude možná překvapením, že se chtěl stát spíše hercem než uznávaným raperem.Na škole si našel přátele, za všechny jmenujme Johna Cole a Jadu Pinkett.Druhá zmíněná osoba se v průběhu časů stala Tupacovou životní láskou.Té byl schopen obětovat vše, na druhou stranu ho jeho vášen' k ženám přivedla úplně někam jinam, o tom však později.Baltimorská škola byla určena především bohatší menšině, s čímž se Tupac očividně nedokázal smířit.Marně hledal vysvětlení, proč mají jeho vrstevníci z ulice odlišné zkušenosti a zážitky, a proto školu po třech letech studia opustil.Podle jeho slov nybyl na to být tak jiný připraven.Ani po přestěhování nebyly životní podmínky zrovna dvakrát optimální, rodině hrozilo vystěhování, o vodu a elektřinu byla nouze.Bída byla všudypřítomná, stejně jako strach o vlastní život.První rapové texty začal psát Tupac už v Baltimoru a to přesněji v červnu roku 1986, tahdy ještě pod přezdívkou MC New York.Podmětem pro to byla neopatrná manipulace se zbraní, které se dopustil jeho kamarád a která se mu stala osudným.

2pac a jeho slova

"Věřím tomu, že všechno co děláte špatně se vám jednou vrátí. Proto se chystám protrpět všechno, co jsem kdy udělal špatně. Ale v mé mysli mám dojem, že to dělám dobře. Takhle se cítím, jako bych měl namířeno k nebesům."
"Cítím se teď, jakoby se mě dotýkali ruce Černého Ježíše, který mě provádí životem, ve kterém jsem se domníval, že..."
"Cítím se jako hlavní postava dneška, která nemá ani sebemenší úmysl octnout se na podstavci. Ale jako spousty andělů se zlomenými křídly."
"Vždycky se stává to, že všichni niggové změní svět svou smrtí, nemají ani možnost zemřít jako normální lidé, umírají proto násilně."
"Mluvíme pořád o Malcolmovi X a Martinu Lutheru Kingovi mladším, ale je na čase, abychom byli jako oni, tak silní jako oni. Byli to smrtelní lidé jako my, každý z nás může být jako oni. Nechci být tím hlavním vzorem, jen chci být někdo, kdo říká, že to kdo jsem, tak to i dělám. Říkám jen to, co mám na mysli."
"Jsem dítě mnoha společností, takhle mě stvořili a proto říkám to, co mám na mysli a oni to nechtějí slyšet. Takhle jste i vytvořili celou Ameriku."
"Jedinou věc, kterou Amerika respektuje je síla, která nic nevzbuzuje. Po výtržnostech v LA se nás snažili utišit a nic se od té doby nezměnilo."
"I když mají ruce omotané řetězi, ještě nám nevzali naši hudbu. Kvůli tomuhle se chystám bojovat. Lidé mi říkají, že s tím nechtějí praštit, tak jako všichni ostatní. Toho se ale nebojím."
"Kdyby mě chtěl Bůh utišit, nikdy by mi neukázal to, co po mě chce."
"Jediné, co zastihuje spícího člověka jsou sny."
"Realita je špatná. Sny jsou skutečné."
"Dovolte mi na tuto nahrávku říct, nejsem gangster a nikdy jsem jím nebyl. Nejsem ani zloděj, co vám bere peněženky. Nejsem ani chlápek, co vám zvedá heverem vaše auto. Nejsem spoután s lidmi, kteří kradou a mlátí jiné. Jsem jen bratr, který se brání."
"Je to skutečná tragédie, že existují tady kolem nás i primitivní bratři. Proto nejsem ani jeden z těch bílých ani z černých. Hledím na tu celou pravdu a výmysly o lidech, o vaší barvě. Protože niggové to dělají taky. Mám na mysli to, že na ulicích jsou niggové, ti stejní niggové, které stvořil Malcolm X, stejní niggové, které stvořil Ježíš - každý bratr, ale není bratrem. Tohle vám cpou do hlavy. Jen proto, že jste černí, neznamená, že je to super. A taky, že jsou i bílí, neznamená to, že jsou všichni zlí."
"Jsme uprostřed nebezpečné, neplodné, sebe-destruktivní občanské války. A není to jen tak něco. Je to myšlenka, která se navrtává do hlavy. East Coast věří jedné věci, stejně tak i West Coast je věřící v jednu věc. East Coast má svůj způsob života, West Coast má ale jiný způsob života, který ale existoval všude. Přecházíme do jiného století, kde se musíme všichni rozdrtit. Ale můžeme to udělat jen jedním způsobem, jednou formou. To je to, co se snažíme pravě teď vyřešit, myslím si, že svět tohle všechno sleduje."
"Nedokonalost se dědí, proto za ní my všichni hřešíme, ale přitom je válka o hřích jednou z těch největších, ve které všichni zemřeme bez ohledu na to, jak tvrdě bojujeme."
"Kdybyste šli po ulici a procházeli se po betonu a spatřili růži, která roste z betonu, a měla by trochu zašpiněný květ a byla by trochu do strany, vy byste jen žasli nad tím, že vidíte růži, která prorůstá betonem. I když vidíte dítě, které vyrůstá v ghettu, za těch nejšpinavějších okolností a ono na vás dokáže mluvit, dokáže se posadit a dokáže vás rozbrečet, rozesmát. Všechno o čem se jen dokážete bavit je ta špinavá růže, její sklon do strany, nesnažíte se ale pohledět na to, jak k tomu všemu přišla."
"Neuháním se kvůli barvě nebo zemi. Uháním se kvůli principům a poctě. Uháním se kvůli Westside - je v mém srdci, takhle to cítím."
"Nikdo se mě teď nemůže dotknout. Možná to všechno skončí další měsíc. Ale tento měsíc vystavuji každý svůj pohyb jako cíl (terč)."
"Cítím, že můj spád je silný. Cítím se trochu jako zářivý princ, stejně jako Malcolm. Cítím, že všichni svítíme jako princové a když žijeme jako princové, pak cokoliv, co chceme může být i naše. Cokoliv."
"Má hudba není pro každého. Je jen pro ty, kteří chtějí a kteří jsou pouliční vojáci hudby. Není to jako hudba na párty - myslím tím to, že byste s tímhle mohli vystupovat, ale je to až příliš duchovní. Má hudba je duchovní. Jako černošské duchovní písně, s výjimkou faktu, že neříkám, že to překonáme. Říkám jen to, že se překonáváme."
"Rap, který vkládám do své společnosti by neměl být naplněný vztekem? Neměl by být naplněný krutostmi, které udělali i mě? Média ale o tomhle nemluví, proto v mých textech o tomhle musím mluvit, zdá se to všem cizí, protože nikdo jiný o tom nemluví."
"Když vím, že v tom hotelovém pokoji mají každý den co jíst, klepu každý den na dveře, ať mi dají něco najíst a oni mi otevřou, abych viděl tu jejich párty, abych viděl jak rozhazují kolem sebe salámy, to jak tam rozhazují jídlo, ale přitom říkají, že nemají co k jídlu. Každý den stojím venku a snažím se vyzpívat vpuštění dovnitř: "Máme hlad, prosím pusťte nás dovnitř. Máme hlad, prosím pusťte nás dovnitř." Po týdnu se ale ta písnička změní na: "Máme hlad, potřebujeme jídlo." Po dvou, třech týdnech, je to takhle: "Dejte mi jídlo nebo rozrazím ty dveře." A po roce je to takhle: "Vylámu zámek a dostanu se k vám přes ty dveře." Je to tak, že když jste hladový, dosáhli jste své úrovně. Prosili jsme se o to už před deseti lety. Prosili jsme se o to už v době Panterů. Prosili jsme a ptali se na Civilním Hnutí Práv. Prostě jsme prosili. Ti lidé, kteří se o to prosili jsou buď mrtví nebo ve vězení. Takže, co si myslíte, že budeme dělat teď? Zas prosit? Nemít v sobě vztek?"
"Můj rap je jako rozhodnutí, rozohnění chátry, je to něco duchovního, něco jako hudba o slovu božím. Nechci na ní pařit. Máme toliko věcí, kterými se musíme zabývat, potřebujeme proto mluvit přímo."
"Nechci se přimlouvat za nerozumné násilí na kteréhokoliv člověka. Jsem jedním z těch, kterého to utišilo. Ale nebudu znovu tou obětí."
"Jestli opravdu říkáme to, že rap je jen umělecká forma, pak jsme začali být daleko zodpovědnější za naše texty. Jestli vidíte někoho umírat jen proto, že to říkáte, tak nevadí, že jste někoho nezabili, kdo umřel před vašima očima, ale vadí to, že jste mu nepomohli."
"Teď to vidím, že jestli se ukážu kvůli práci nebo ne, zlé síly mě utlučou. Chystají se na 100 procent přijít, takže nebudu stoprocentně čistý. Proto se chystám ztratit. Ztratit se kvůli tomuhle."

2 Pac

31. prosince 2007 v 22:31 | Janča |  ♫2 Pac♫

Keanu Reeves - životopis

31. prosince 2007 v 22:05 | Janča |  ←Keanu Reeves + filmy ve kterých hrál→
Datum narození : 02.09.1964
Místo narození : Bejrůt (Libanon)



Znamení : Panna



Keanu Reeves se narodil v Bejrútu, kde jeho matka Patricie pracovala v jednom z místních klubů jako tanečnice, kde se seznámila s geologem Samuelem Nowlinem Reevsem. Jeho o dva roky mladší dcera Kim, se narodila na předměstí australského Sydney. Jméno Keanu mu přinesl jeho otec čínsko-havajského původu Samuel Reeves. Práce geologa a neustálé cestování ho nakonec odvedly od rodiny. Keanu už jako dvouletý přišel o otce.



Keanu jako teenager zakotvil v Kanadě, kde se v šestnácti letech začal studovat torontskou vyšší hereckou školu (High School of Performing Arts), odkud ho ovšem pro nesoustředěnost a vzpurnost po roce vyhodili.



V sedmnácti letech si začal vydělávat: nejprve v obchodě se sportovními potřebami, ale stále víc ho lákalo herectví a film. Poprvé se objevil na televizních obrazovkách v kanadské televizní show. První filmovou roli si zahrál v patnácti letech ve filmu Lištičky.



Po několika malých úspěších se Reeves odhodlal k zásadnímu rozhodnutí sbalit kufry a vyrazil do Los Angeles. Nejprve zde hrál role odpovídající jeho věku, tedy rebelující mladíčkové. Jeho filmoví hrdinové se bouřili proti světu, rodičům i vlastnímu dospívání v Okraji řeky, Princi z Pensylvánie, Trvalém záznamu, Předešlé noci i Rodičovství.



Film, kde si výrazně získal své fanoušky byl Nebezpečná rychlost. Jako člen protiteroristického komanda v L.A. zachraňuje vyděšená rukojmí z jedoucího autobusu. Situace se zdá bezvýchodná, pokud klesne rychlost jízdy pod padesát mil za hodinu, exploduje bomba, která je v autobusu ukrytá. Keanu si zde poprvé zahrál akčního hrdinu. Publikum překvapil chladností a soustředěností, ale také pohotovostí.



Přes svou lásku k jízdě Reeves překvapil Hollywood, když odmítl vysoce výnosnou roli téměř za dvanáct milionu dolarů v Nebezpečné rychlosti II. Místo toho zvolí vedlejší roli asistenta samotného Lucifera ve filmu Ďáblův advokát.



Ve filmu Matrix (1999) si zahrál mladého hrdinu, který zachraňuje Zemi ze spárů počítačové struktury a ukázal se svým fanouškem opět v novém světle.



Když se mu po čtyřletém vztahu s Jennifer Symeovou mělo narodit dítě, přišlo na svět mrtvé, a Jennifer zemřela loni při autonehodě. Aby alespoň trochu zapomněl, ponořil se do tvrdé práce.

Když nenatáčí vystupuje se svou kapelou Dogstars s pořádá turné po Americe, Kanadě, Evropě a Japonsku.


Eminem - životopis

31. prosince 2007 v 21:30 | Janča |  ♫Eminem♫
Jméno: Marshall Bruce Mathers III.
Datum narození: 17.října 1972
Znamení: Váhy
Místo narození: St.Joseph v Kansas City,Kansas.USA
Webovky: www.eminem.com
Adresa pro autogram:
Eminem,c/o Shady Records
270 LafayetteSuite 805
New York,NY 10012,USA
nebo:
Eminem
c/o Interscope Records
10900 Wilshire Blvd, Suite 1230
Los Angeles, CA 90024
USA

Životopis:
Eminem se vlastním jménem jmenuje Marshall Bruce Mathers III. Dětství neměl příliš šťastné, žil sám s mámou a mladším bratrem, tátu nikdy neviděl. Velmi často se stěhovali mezi Kansas City a Detroitem, měnil školy, a tak se velmi těžce seznamoval s novými kamarády. Ve dvanácti letech se nakonec s matkou usadili ve Warren v Michiganu. Již v mládí se stal fanouškem rapu a ve čtrnácti letech se mu začal věnovat. Ačkoli nedokončil střední školu a vystřídal několik různých prací, snažil se maximálně soustředit na hudbu.

25.12.1995 se mu a jeho přítelkyni Kim Mathers narodila dcera Hillie Jade Scott. V roce 1996 vydal své debutové nezávislé album "Infinite", které se setkalo s malou odezvou. Po vystoupení v soutěži freestyle rap v Los Angeleském rádiu, získal pozornost silného hráče na poli hudby Dr.Dre, který mu pomohl s jeho úspěšným albem "The Slim Shady EP". Kontroverzní povaha jeho textů a vystupování si za krátkou dobu našly řadu příznivců. Přestože je rap doménou černošských zpěváků, dokázal se jako jeden z mála bělochů v tomto pěveckém směru velmi dobře prosadit.

Své třetí album "The Slim Shady LP" vydal 23.2.1999, bylo založeno na veleúspěšném singlu "My Name Is,". Album se během krátké doby stalo jedním z nejprodávanějších a získal za ně dvě ocenění Grammy pro nejlepší rapové album a nejlepší rapový sólový výkon "My Name Is,".

S jeho čtvrtým albem (druhým komerčním) "The Marshall Mathers LP" (2000) získal podobné úspěchy jako s předchozím. Během prvního týdne od vydání se prodalo kolem 2 miliónů nahrávek a stalo se tak nejrychleji prodávaným rapovým albem v historii. Kritikové vesměs album pochvalovali díky jeho ironii, ostrosti a kousavosti, ale díky svému obsahu vyvolalo mnoho debat, jelikož obsahuje mnoho obrazového násilí a protihomosexuálních nadávek. Eminem si dělá legraci téměř ze všeho a nezdráhá si dělat legraci z popových hvězd typu Britney Spears a Christiny Aguilery.

Sdružení homosexuálů a lesbiček proti pomluvě (GLAAD) protestovali proti podpoře Eminema hudební stanicí MTV, při předávání ceny MTV Music Awards v roce 2000. Za svůj singl "The Real Slim Shady" získal ocenění MTV pro nejlepší videoklip roku a nejlepší mužské video. Stejně jako za minulé album získal cenu Gramy pro nejlepší rapové album a nejlepší rapový sólový výkon "The Real Slim Shady". Eminem na sebe opět upozornil v roce 2002 dalším kontroverzním albem "The Eminem Show", za účelem zmařit pokusy internetových pirátů, distribuoval toto album zdarma. Také stejný rok debutoval v Hollywoodském filmu "8 Mile".

Tento kontroverzní rapper má velmi bouřlivý život, několikrát byl zatčen za několik potyček a nošení zbraní. V září 1999 ho jeho matka Debbie Mathers-Briggs zažalovala o 10 milionů dolarů, za to že ji pomluvil na albu "The Slim Shady LP" naznačil, že byla narkomanka. Přesto navrhla, že se spokojí s dvěmi milióny dolarů, Eminem však odmítl dohodu a rozhodl se pro soud.

Také měl bouřlivý život se svou manželkou Kim Mathers, s níž se oženil v roce 1999, ale žili spolu mnoho let předtím. Kim se stala předmětem několika jeho písní včetně songu "Kim", který mezi nimi vytvořil velké pře. V červnu 2000 byla Kim hospitalizována po pokusu o sebevraždu. O měsíc později podal Eminem návrh na rozvod, ale Kim požadovala 10 miliónů dolarů a plnou péči o své dítě Hailie Jade Scott. Po dohodě nakonec přistoupil na požadavek přenechat péči dcery na Kim, ačkoliv tvrdil, že jeho dcera je pro něj nejdůležitější na světě.

Eminem

31. prosince 2007 v 20:50 | Janča |  ♫Eminem♫

358 diplomek od Pájy

31. prosince 2007 v 20:30 | Janča |  ←Moje diplomky→

Jednorožci - něco o nich

31. prosince 2007 v 13:09 | Janča |  ←Jednorožci→
Jednorožec - to nádherné mýtické stvoření sněhově bílé barvy, s dlouhým rohem uprostřed čela, zná s pohádek jistě každý z nás. Ale jak se na něj dívali ve středověkých dobách? Zkusím trošku poodhalit roušku tajemství.Skutečně existoval bílý jednorožec se zlatým rohem, který je vyobrazený na tolika tapiseriích?. Popisy tohoto bájného tvora se liší text od textu. Řecký lékař, který navštívil roku 416 př. n. l perský dvůr, napsal, že v Indii žije divoké zvíře větší než kůň, s bílým tělem, tmavorudou hlavou a tmavomodrýma očima, jemuž z čela vyrůstá roh, který je asi 45 cm dlouhý, u kořene bílý, uprostřed černý a na ostré špici karmínový. Tento jednorožec je obvykle považován za kombinaci divokého indického osla, nosorožce a lehkonohé tibetské antilopy s rovnými dlouhými rohy, které se s bočního pohledu mohli jevit jako roh jeden .Plinius Starší se v 1. století n. l. ve své Přírodovědě zmiňuje o "monocerovi", tedy jednorožci, který má uprostřed čela dlouhý černý roh. Indičtí Sírové na něj pořádali lovy, nebylo jej však možné chytit živého.A jak se takový jednorožec lovil? Jediným způsobem, jak jednorožce ulovit byla sladkávůně panny, která ho zmámí na tolik, že jí položí hlavu do klína.Víra v jednorožce se neomezuje jen na západní kulturu - čínský ťi-lin prý měl jelení tělo, koňská kopyta a jediný roh, který mu vyrůstal uprostřed čela a měřil asi 4 metry. Na rozdíl od jednorožce západního, který dokáže být divoký a dokonce útočný, je ťi-lin ztělesněná mírnost: nežere nic živého a nešlápne ani na nejmenšího broučka či stéblo trávy.Ve středověkých dobách byl jednorožec ceněn právě pro svůj roh, který v rozemleté podobě působil jako protijed proti všem známým jedům. Avšak dnes již víme, že rohy jednorožce, které se nacházely v pokladnicích chrámů , nebo vladařů byly většinou slonovinové kly narvalů či mrožů, kterým se v souladu se středověkým názorem, že každý tvor má svůj mořský protějšek říkalo mořští jednorožci. A číše indických vladařů byly ve skutečnosti vyrobeny z klů nosorožce.Tak jak to tedy bylo, žili jednorožci nebo jsou jen výplodem našich fantazií? Pokud žili, možná byli právě pro svůj roh vyhubeni , ale možná někde v nedotčené přírodě, v hlubokém lese chodí v noci k tůni…
Jsou bytosti s bílou srstí, postavou podobni koni. Údajně se vyskytují ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. Jsou vybaveni léčivým rohem. Jejich mláďata se rodí se zlatou srstí a až v dospělosti se srst mění do stříbrna a pak do bíla.
Styku s lidmi se jednorožec vyhýbá, má velmi hbité nohy, takže se dá těžko chytit. Jednorožci jsou díky své síle, odvaze a rychlosti považováni za božskou bytost. Jejich roh, zářící zázračná zbraň na čele, je činí neporazitelnými a můžou být poraženi pouze lstí. K tomu je potřeba panny, která se pošle procházet se do oblasti, v níž se jednorožci pohybují. Jakmile ji jednorožec zpozoruje, lehne si pokojně k ní, položí si hlavu do jejího klína a klidně usne. Takto může být snadno přemožen.
Tak se stal jednorožec symbolem čistoty a vyobrazením archanděla Gabriela při lovu na jednorožce-jak je možno vidět na mnoha kobercích a miniaturách-symbolem Mariina neposkvrněného početí Kristova. Jako figura představuje také Kristus sám toho Nejčistšího z Čistých. Roh, žíně a krev jednorožce mají velice účinné kouzelné vlastnosti. Žíně se například vkládají do kouzelnických hůlek, roh je součástí některých lektvarů, krev udrží jakoukoli bytost při životě, i kdyby ji od smrti dělil
pouhý vlásek. Ten, kdo krev požije, však od té chvíle žije jen napůl a v zatracení, neboť zabít jednorožce je velká ohavnost, a tak tohoto způsobu používá pouze ten, kdo už nemá co ztratit.
Kvůli svému rohu je nadále symbolem královského vykonávání soudní pravomoci, protože svým rohem hubí viníky.
Je mnoho teorií o jednorožcích. Jedna tvrdí, že na nich mohou jezdit jen dívky, které jsou ještě panny. Jiná tvrdí, že na nich může jezdit každý, a další, že na jednorožci nemůže jezdit nikdo. Já se přikláním k druhé variantě.Na jednorožci může teoreticky jezdit každý, ale dokáže to jen velmi málo lidí. Buď se musíte s jednorožcem dohodnout, nebo to můžete zkusit násilnější cestou - zkusit na něm jet proti jeho vůli. Je to ale velice nebezpečné, protože jednorožec je velice hrdé a inteligentní stvoření. Málokdy strpí, aby se s ním zacházelo jako s obyčejným koněm. To, co jednorožce odlišuje od koně je jeho roh, ve kterém je ukryta všechna jeho magická moc. Každý jednorožec se může díky svému rohu přeměnit v jiného tvora. Záleží na na schopnostech jednorožce kolik podob může mít, ale maximum je myslím 4. Obvyklé jsou 3 a někteří mají jen 2. Každý jednorožec si ale musí zachovávat svůj roh, i když jen zakrnělý, jinak by se nemohl proměnit zpět. Jeho roh je také jistým způsobem dorozumívání, protože roh je dutý a dá se na něj vyluzovat pro každého specifická melodie. Některé zní jako harmonika, zvonky, saxofon, atakdále atakdále... Jednorožec díky magii vydrží daleko déle a rychleji běžet než obyčejný kůň. Jednorožci jsou také velice nebezpečnými soupeři, protože jejich roh se dá využít i jako zbraň. Také není pravda, že jsou jednorožci bílý. Jednorožci hýří všemi barvami. Mohou být purpurový, modří, hnědí, černí, stříbrní, zlatí, šedí, mohou být strakatí, nebo mohou být duhoví.

357 diplomek od Pájy

31. prosince 2007 v 12:57 | Janča |  ←Moje diplomky→


356 diplomek od Pajush

31. prosince 2007 v 12:44 | Janča |  ←Moje diplomky→


Pegasové - něco o nich

28. prosince 2007 v 20:28 ←Pegasové→
Pegas je zobrazován jako sněhobílý kůň.Používá se jako tažné zvíře, většinou na velké vzdálenosti např. přes moře.
Pegas je také nejohroženější druh na světě.Ve volné přírodě už téměř vymizel a v zajetí se jich také moc nevyskytuje. Zdržují se u horských jezírek, kterých stále ubývá.
Má krásná křídla,která mu byla přisouzena.Proto se může vznášet v oblacích,kam se normální zvířectvo nikdy nedostalo a nedostane.
I přes to jsou Pegasové oproti jednorožcům úplně primitivní. Nemají žádné magické schopnosti ani nic podobného.

Druhy pegasů
Abraxaské - velmi silný obří bělouš
Aethonské - kaštanový hnědák oblíbený v Irsku a Británii
Granijské - šedý a obzvlášť rychlý
Thestralské - vzácné, vraník nadaný schopností neviditelnosti. Mnozí kouzelníci věří, že nosí smůlu.
Ještě je možno Pegase rozdělovat podle barev.
Jsou to tihle:

Bělouš (abraxaské):
Hnědák (aethonské):
Vraník (granijské):
Dokonce i strakáč:
A vzácný zlatý:

Pegas

28. prosince 2007 v 15:35 ←Pegasové→



Kočky a něco o nich

27. prosince 2007 v 22:00 ←Kočičky→
Úvod

Kočka je dnes snad nejoblíbenější domácí zvíře na světě. Proč to tak je, není dost jasné. Kočky nejsou poslušně jako psi a nemůžeme je naučit provádět veselé kousky, ani nám nebudou nosit trepky. Už ani nepracují jako lovci myší. Jsou nezávislé a vždycky budí dojem, že nás ke svému přežití nepotřebují. Mají v sobě jakési tajemství - můžeme si myslet, že své kočce rozumíme, ale je to opravdu tak? Jejich výraz jakoby říkal "Můžeš si myslet, že mě znáš, ale já o tom vím své". Popsat to, co dělá kočku kočkou, je těžké. Zeptejte se kohokoliv, komu se dostalo provilegia sdílet svůj domov s nestálou kočkou, a dostanete od každého jinou odpověď.


Encyklopedie

Sekce šelem kočkovitých (Felidae, viz t.), rodu téhož jména (Felis L.) a rovněž tak pojmenovaného podrodu (Felis aut.). Počítáme k ní menší šelmy kočkovité starého světa bez chvostů na boltcích, se zornicí v podobě svislé štěrbiny a s drápy dokonale zatažitelnými. V Evropě jest domovem [Kočky]k[Kočky]-ka divoká (Felis catus L.), statná šelma zdélí 80 cm, s ocasem jen 30 cm dlouhým, tlouštky všude rovné, na konci tupým a nikoli zašpičatělým, s hlavou zavalitou a hojnými kníry. Hustá a dlouhá srst má barvu šedou, někdy málo nahnědlou nebo zažloutlou s načernalými pruhy příčnými; jen zpodek těla a vnitřek stehen mají barvu světlejší, nažloutlou, na břiše jsou řídké skvrny tmavé, na hrdle skvrna žlutavě bílá. Na temeni jsou 4 podélné pruhy černé, z nichž oba vnitřní pak splývají v prostřední temný pruh hřbetní; oko má duhovku červenavě žlutou. Ocas jest černě kroužkován a také na konci černý. Domovem [Kočky] divoké je střední Evropa kromě Čech a končin severnějších, zejména pak jižní a východní krajiny evropské. U nás byla poslední tato šelma ulovena v Blánském lese r. 1836; v březnu r. 1895 zastřelili jeden kus na panství oseckém, ale ten se asi za tuhé zimy sem ze sousedních hor Německa zatoulal. Divoké [Kočky] přebývají v rozsáhlých a hustých lesích hlavně jehličnatých, ve krajích skalnatých. Mívají pelech v houštinách, ano i v močálech, ale žijí jako samotáři kromě té doby, kdy se mají pářiti. Děje se to v únoru; v dubnu mívá samice 5, 6 mláďat. Jsou to šelmy škodlivé; vycházejí na lov se soumrakem,-živí se především hlodavci a ptáčaty, ale napadají i zvěř a j. větší ssavce. Proto i pro kožešinu je lidé pronásledují.-Příbuzná [Kočky]-ka stepní, manul (F. manul Pall.), jest menší a nižší (délka těla 52 cm, ocasu 27 cm) a má srst světle šedou; na líci jest pruh černý, temeno poseto drobnými skvrnami téže barvy, hruď jest na předu černá, na žlutavě šedém ocase je 6 kroužků černých a také konec jeho má barvu černou. Tento druh jest domovem ve stepech vysoké Asie a v jihových. Sibiři.Ještě menší [Kočky]-ka plavá (F. maniculata Rüpp.), zdélí jen 50 cm a s ocasem 25 cm dlouhým, má srst nahoře žlutavou nebo také trochu do šeda, uprostřed na hřbetě poněkud narudlou, na bocích světlejší, vezpod bělavou. Na temeni hlavy a na šíji má 8 temných pruhů podélných, na trupu a na nohách podobné pruhy příčné, ale nepříliš zřetelné, na ocase 3 kroužky černavé a konec téže barvy. Žije v Palestině, Nubii, Habeši, Súdánu a tu a tam i ve vnitřní Africe. Od ní bezpochyby pochází naše [Kočky]-ka domácí (F. domestica Briss.). Má na rozdíl ode všech popsaných druhův ocas delší než polovinu těla, ku konci zúžený a tu kratší srstí pokrytý. Barva srsti bývá rozmanita; známe [Kočky] bílé, černé s bílou skvrnou na hrudi, barvy žemlové, ryšavé, šedé a j., pak [Kočky] všelijak žíhané a skvrnité, ano i trojbarevné, t. j. bílé se žlutavými a černavými skvrnami (z pravidla kočky, nikoli kocouři). [Kočky]-ka domácí je kromě nejstudenějších krajin severních a horských snad všude zvířetem domácím; v Evropě byla ještě v XI. a XII. stol. dosti vzácna. Lne spíše k domu, než k rodině svého živitele, jíž se jen houževnatě drží, má-li se dobře. Jest to zvíře čistotné, velmi užitečné, hubící hlodavce (myši) i hmyzy škodlivé, ač i po ptáčatech pase a mlsnotu svou vždy ukrotiti nedovede. Jest chytrá, odvážna i statečna, má výborný zrak a sluch; příslovečná faleš její není vlastností všech koček vůbec. Všecky její pohyby jsou ladny; za kořistí se plíží, umí tělo ku podivu prohýbati a provléci dosti úzkou štěrbinou. Obratně šplhá a skáče; letíc s výše vždy na měkká bříška tlap dopadá. Jinak sedává na zadních nohách, přední majíc vzpřímeny; spává svinuta v kotouč. Hlas jest známé mňoukání; také »přede«, funí a ze zlosti prská. Tou dobou, kdy se [Kočky] páří, pronikavě v noci po střechách křičívají. Bývá to dvakráte do roka; poprvé koncem února nebo počátkem března, podruhé v prvých dnech června. Po 55 dnech mívá pak samice 3-6 mláďat, která teprve as 9. dne prohlédnou; samice je pečlivě ošetřuje, statečně jich brání a vůbec na jevo dává upřímnou lásku mateřskou.-Z odrůd [Kočky] domácí jsou nejznámější [Kočky]-ka angorská (F. d. angorensis; z jižní Sibiře) s dlouhou, hebkou srstí barvy bílé, někdy žlutavé nebo našedivělé, pak [Kočky]-ka krátkoocasá (F. d. ecaudata; z ostrova Manu) s vysokými nohami a krátkým ohonem.


Historie kočky domácí
V průběhu své historie prošly kočky několika obdobími vzestupu a poklesu na žebříčku své popularity. Některé nejstarší zprávy o kočce domácí lze najít ve starověkém Egyptě, kde byla uctívána jako bohyně a kde byl za její zabití ukládán trest smrti. Kočky byly pohřbývány s obřadem hodným faraona a bylo zcela běžné, že byly balzámovány stejně jako tehdejší králové. Právě díky těmto mumifikovaným kočkám jsme získali poznatky o původní kočce domácí. Britské Muzeum v Londýně uchovává kořist, která byla na přelomu století vynesena z pyramid a k níž patří mnoho mumifikovaných koček. Když byly z mumií sejmuty obvazy, ukázalo se, ža si byly všechny kočky podobné; byly malé, krátkosrsté, měly hnědavý kožich s tikkingem a byly dost podobné plemeni, které se dnes jmenuje Habešské.
Vztah ke kočkám, které byly kdysi uctívány jako bohyně, se změnil během střednověku, který je považoval za příbuzné čarodějnic. Čarodejnice i kočky si tenkrát protrpěly stejný osud, když byly za živa upalovány. Černá kočka byla vždycky spojovaná s čarodějnictvím a z toho pocházejí některé pověry. Černá kočka, která vám přeběhne přes cestu, je podle jedné z nich předzvěstí neštěstí, přestože někteří lidé černou kočku naopak považují za šťastného maskota - někde cestou asi někdo prohodil drátky. V Barmě a Thajsku byly kočky vždy chovány ve velké vážnosti. Plemena, která dnes známe jako Barmanky, Siamky a Koraty pocházejí z těchto pžedků ze vzdálených částí světa. Siamské kočce se říkalo "Královská" kočka Siamu a mohl ji vlastnit pouze člen královské rodiny. Bylo považováno za poctu, když někdo takovou kočku dostal - většinou byly věnovány hostujícím hodnostářům z cizích zemí, kteří si získali královskou náklonnost. Je možné že zdejší kočky mají ocasy deformované vlivem limitovyné genové výbavy, vyskytující se v těchto vzdálených oblastech. Podobné rozmnožování v rámci rodu je vidět i v Japonsku; populace tamějších domorodých koček neměla možnost křížení s nepříbuznými kočkami, a tak byla každá benetická vada v každé generaci zdvojnásobena. Tímto způsobem vzniklo plemeno, kterému dnes říkáme Japonská krátkoocasá kočka. Postupné zvětšování lodí a jejich stále větší schopnost plout dál a dál změnila budoucnost koček. Byly drobnými lovci myší a většina lodí využívala jejich služeb jakožto lodních "koček". Kočky vždycky byly velkými umělci úniků a nebylo nic nezvyklého, že z lodí utíkaly, takže bylo nutno chytit nějakou jinou, místní kočku jako náhradu a převézt ji s sebou zpět domů. Nedaleko od anglického pobřeží je u přístavu Liverpool ostrov Man, malý ostrůvek, který je domovem bezocasé variety, která se jmenuje Manská kočka.
Existuje domněnka, že se tyto kočky původně dostaly na ostrov na lodích plujících z dalekého Východu - bouřlivé počasí občas lodě přinutilo u ostrůvku zastavit a je docela pravděpodobné, že tu nějaká kočka z lodi vyskočila. Protože má ostrov jen málo obchodních a jiných kontaktů s pevninou, kočky se tu mohly volně křížit mezi sebou navzájem, a tak byl faktor zakrňování ocasu stále výraznější. Ještě dnes je většina koček na ostrově Man bezocasá, i když občas mají koťata s ocásky.

Vývoj kočky domácí

Všechny kočky pocházejí ze svých větších, divokých příbuzných a část toho, co po nich zdědily, je na současných domácích kočkách stále ještě patrná, ať jde o kočky čistokrevné nebo o křížence. Evoluce kočkám poskytla kožich s kamufláží, který je skrývá před predátory. V divoké přírodě má instinkt kočky k tému, aby během dne spaly a lovily až pod příkrovem temnoty. Návštěva zoo potvrdí, jak úspěšná tahle kamufláž byla; lvi, kteří žíjí v suchých oblastech s řídkou vegetací, mají srst v barvě písku, sněžní levharti jsou světlí, takže splývají se svým zasněženým okolím, rysci bažinní mají kožich obvykle skvrnitý nebo pruhovaný, což odpovídá skvrnitému osvětlení nejnižšího podlaží lesa. Stejně chytrý je i kožich domácí želvovinové kočky - pro samici, která pečuje o svá mláďata, je kamuflážovaný kožich velice důležitý a díky želvovinovému vrorování je kočka na pozadí rozličných míst téměř neviditelná. Želvovinovi gen je pro tento účel vázaný na pohlaví a vyskytuje se pouze u samic. Protože kočky mají sklon během dne spát, vyvinuly si další ochranný mechanismus, který lze dodnes pozorovat u koček domácích. Kočky mají na vrchodu hlavy mezi horním okrajem očí a ušima velmi málo srsti. Podívejte se na kočku, když spí, a uvidíte, že oblast s řidší srstí vyvolává dojem, že má široka otevřené oči a že je připravena zaútočit. Je to jednoduchý, ale účinný způsob ochrany. Délka a typ srsti závisí na tom, z které části svéta kočka pochází. Skotská divoká kočka má tlustý a hustý kožich, který ji udržuje v teple a suchuběhem mrazivých skotských zim. Perské a angorské kočky, které přišly z vysočin Íránu a Turecka si obě ze stejného důvodu vypěstovaly dlouhý kožich: v horkých oblastech je v noci a v zimě chladno a mimořádně dlouhý kožich má dobré izolační vlastnosti. Siamské kočky mají světlý kožich s jemně hedvábnou strukturou, který jim umožňuje rychlé ochlazení za horkého počasí. Ruské modré kočky, o kterých se původně předpokládalo, že pocházejí z Archangelska, mají zvláštní "dvojitý" kožich, díky kterému je jim teplo i v baltickém klimatu. Kočky byly mnoho desetiletí převáženy sem a tam a neskončily ve všech případech v klimatickém prostředí, kterému odpovídá typ jejich srsti. To je důvod, proč majitelé dlouhosrstých koček jejich dlouhou srst v horkém období roku stříhají a proč variety, které pocházejí z Dálného Východu a žijí v chladném klimatu, vítají během chladné části roku přitápění.


Chování koček

Mnohé z projevů chování moderních domácích koček přímo souvisí s jejich divokým původem. Není ti vždycky společensky přijatelné, ale kočky jsou velice teritoriální tvorové a mnouhu z jejich chovíní odráží jejich potřebu kontrolovat teritorium, zvlášť když nejsou vykastrované. V přírodě je toto teritoriální chování důležité. V době hladu nebo sucha je kolem málo potravy a samec si teritorium hlídá proto, aby zabránil vpádu cizí konkurence a ochránil svůj výsadní prostor a kořist, která v něm žije. Pokud je s ním i samice s koťaty, je to ještě důležitější, mají-li koťata přežít. Napadení koťat cisím samcem není nic neznámého. Platí to i dnes - loupeživý kocour může bezbranná koťátka lehce zabít i ve vaší vlastní zadní zaharadě. Kočky si své teritorium rády vyznačují chemickými značkami - ty ovšem ostatním kočkám oznamují, že jsou vpády na tohle území "zakázané". Nejběžnější způsob značkování je nastříkání koncentrované moči na hranice teritoria. Pro nás lidi to je jeden z nejnepříjemnějších pachů, které známe, a obvykle jej spojujeme s nekastrovanými samci; je to další dobrý důvod ke kastraci. Ale nekastrované samice - zvlášť jsou-li v říjí - a dokonce i někteří vykastrovaní jedinci postřikují také. Kočky, které byly během chladných zimních měsíců zavřené v domě, pravděpodobně postříkají všechny čtyři rohy zahrady, jakmile se z jara dostanou ven. Mráz zničil všechny předchozí teritoriální značky, a tak je kočka musí rychle obnovit, než si na její místo začne dělat nárok jiná. Pokud jsou tyto aktivity prováděny mimo dům, nijak moc nás to nerozhází. Když však bude stříkat uvnitř, začne být náš dům společensky nepřijatelný, ačkoli pro kočku má její počínání naprosto zřetelný smysl. Dobře přizpůsobené, společensky integrované a kastrované kočky uvnitř v domě normálně neznačkují, ale může se stát i to. Nejběžnějším důvodem, proč kočka stříká uvnitř je, že se v domě objevila jiná kočka. Starší obyvatelka ji vnímá jako nebezpečí a označkuje "svůj" dům vlastním individuálním pachem. Tohle se může stát i v případě, že si domů pořídíme nějký kus nábytku z druhé ruky, který páchne jinou kočkou; instinkt domácí kočce velí, aby jej postříkala, a tak jej řádně označila jako součást svého domova. Kočky značí své teritorium a nechávají na něm své zprávy i jinými, přijatelnějšími způsoby. Kočky mají pachové žlázy na několika částech těla, zvlášť na zadní části hlavy. Když kočka příjde a tře si hlavu o vaše nohy, znamená to ve skutečnosti, že si vás značkuje. Poselství, které takto předává ostatním kočkám, se zhruba překládá jako "Tohle je můj člověk, nepřibližuj se". Ze stejného důvodu se kočka otírá o některé předměty v domácnosti, například o nábytek; kočky značkují své vlastnictví, ale dělají to neškodným způsobem. Totéž chování můžeme pozorovat i venku mimo zahradu, ale tady to vyžaduje delší konverzaci s kočkami ze sousedství, se kterými si navzájem zanechávají zprávy v jakési "mrtvé schránce". Třením o zeď, stromy a ploty může kočka okolní kočičí populaci zdělit, co se děje: "Zuzka momentálně hárá" nebo "Sama právě vykastrovali"... Dokonce i tehdy, když kočka drásá strom, aby si naostřila drápy, nechává na něm zprávu, pocházející z pachových žláz umístěních mezi polštářky tlapek. Kočičí samci se toulají, zvláště za nocí, kdy volají samice; samice v říji to mohou dělat také a možná ještě hlučněji. Právě během těchto nočních výprav se kocouři pouštějí do vzájemných rvaček, protože oba chtějí totéž - kočku s kterou by se spářili. Aby si zachovali dobré vztahy se svými sousedy a ušetřili si nákladné návštěvy u veterináře, rozhodují se mnozí majitelé koček pro kastraci svého domácího zvířete, které naví přes noc zavírají doma.

Řeč těla
Vystrašená nebo polekaná kočka se tváří v tvář útočníkovi bude snažit vypadat větší a tak si načechrá kožich, hlavně ocas.
Útočící kočka zaujme agresivní postoj; naježené fousy, napjaté svaly a kočka tiše leží připravená údeřit.
Kočka, který leží na zádech a vystavuje nejzranitelnější část svého těla, oblast žaludku, se podřizuje útočníkovi.

Lovecké instikty kočky
  1. Kočka se plíží přitisknutá k zemi a pozoruje svou kořist.
  2. Kočka se nepozorovanš krade blíž.
  3. Náhle vyráží a vrhá se na kořist připravená zabít.
  4. Úkol je splněn - kočka chytila myš

Kočičky

27. prosince 2007 v 21:42 ←Kočičky→
Krásný ♥



Zamilovaní zavírají při líbání oči, protože chtějí vidět srdcem