♥ Světu jsi možná jen jedinou osobou,ale jediné osobě můžeš být celý svět ♥

Srpen 2007

Tygr Sumaterský

23. srpna 2007 v 19:00
Tygr Sumaterský
Panthera Tigris Sumatrae

Řád:šelmy

Čeleď:kočkovití

Výskyt:tropické lesy ostrova Sumatra

Potrava:prasata, jeleny

Rozšíření:tropické lesy ostrova Sumatra
Způsob života:žije samotářsky, aktivní za šera, v noci i ve dne
Způsob obživy:loví prasata, jeleny a jinou zvěř
Rozmnožování:po 3,5 měsíční březosti mívá 2-4 mláďata
Věk:dospívá mezi 2-4 rokem, dožívá se 20 let
Stav v přírodě:celá populace se odhaduje na 400-600 kusů
Chov zajetí:v evropských zoo jich v r. 1996 žilo stodeset

Popis:Nejmenší žijící poddruh tygra. Dodnes je ve východních kulturách považován za krále džungle, či uctíván jako božstvo.

Tygr ussurijský a něco o něm

16. srpna 2007 v 17:17

Tygr ussurijský

(Panthera tigris altaica, Siberian tiger)
Třída: savci
Řád: šelmy
Čeleď: kočkovití
Zeměpisné rozšíření: Dálný východ (dnes jen Mandžusko a Korea, dříve až k Bajkalu)
Biotop: tajga, husté porosty kolem řek a jezer
Potrava: Divoká prasata, srnci a jeleni, příležitostně medvědi, i menší živočichové. Větší kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací.
Rozměry: hmotnost samců až 300 kg, samic kolem 100 kg, délka těla s ocasem 1,9-3,3 m, výška v kohoutku 1,1-1,25 m
Rozmnožování: Samice je březí 104-107 dní, rodí 1-5 (6) mláďat, která vodí až do věku 2 let. Samec žije samotářsky.
Věk: 18-20 let
Zajímavosti: Ve volné přírodě přežívá posledních 200-300 jedinců, stav v zajetí je asi 1000 jedinců. Je to největší kočkovitá šelma. Výborně plave a na lov vychází i za dne.
Zdroj: ZOO Praha

Obrázek “http://tn3-1.deviantart.com/fs11/300W/i/2006/212/1/8/Panthera_tigris_by_Kyndelfire.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Lední medvědi něco o nich

16. srpna 2007 v 17:14
I velcí predátoři z Arktidy mají svou něžnou tvář.
Na jaře vynese v zubech matka svá tříměsíční mláďata ven z doupěte. Čeká je těžký úkol: musejí se naučit čelit krutému světu, který panuje v okolí jejich domova v Manitobském národním parku Wapusk. Dlouhé měsíce odpočívali v doupěti pod sněhem, ale už je čas vyrazit za potravou. Jejich matka spěchá, ale to mláďata nezastavilo před vyžadováním přístupu ke zdroji potravy, jíž je mateřské mléko.
Tato malá medvíďata jsou trojčata. Není to v přírodě příliš obvyklé, a tak to mají o trochu těžší. Nejsilnější a nejvytrvalejší mládě se pravděpodobně bude snažit získat nějaké jídlo navíc, a může jíst i na úkor svých slabších sourozenců. Samice sice svá mláďata chrání, ale sourozenecké pranice o jídlo spíše ignoruje. Bohužel, často přežijí jen ti nejsilnější. Za jedenáct let fotografování ledních medvědů jsem jenom jednou viděl všechna trojčata přežít až do podzimu, a to byla velmi slabá a maličká.

Fotografování ledních medvědů je často velice tvrdá práce: kvůli ledovému větru se okolní teplota pohybuje okolo minus 51°C. Zabývám se hlavně zahříváním techniky a veškerého vybavení. Konečky prstů si dávám rozmrznout k motoru svých saní. Náhle se mi v prstech roztříštila kazeta s filmem zmrzlá téměř jako by byla ze skla. Chtěl jsem se ji zavést do foťáku. V těchto podmínkách se snažím pracovat opatrně a pomalu, aby mi nějaké úžasné momenty neutekly bez zaznamenání.
Život ledních medvědů bude zdokumentován snad v pořádku. Bohužel, ne všechno je v pořádku v medvědím království. Zatímco ochrana hranic parku a kvóty na povolený lov pomáhají chránit zvířata před zbraněmi nelegálních lovců, objevila se nová nebezpečí.
Chemické znečištění našeho životního prostředí přirozeně zasahuje i akrktické oblasti, kde znehodnocuje přirozený potravní řetězec, takže medvědům ubývají možnosti sehnat si potravu. Těžba nerostných surovin a pobřežní vrty ropy také poškozují místa, kde mívají medvědi svá doupata. Navíc pokračující trend oteplení Země ovlivňuje už i tuto oblast - urychluje se zde tání ledů. Medvědi pak nemohou na svůj tradiční jarní lov tuleňů po ledu.
Zůstává otázkou, jak se lední medvědi, ale i ostatní divoká arktická zvířata, vyrovnají s měnícími se přírodními podmínkami. Bohužel, už i této krajině vládne jiný tvor, dvounohý, vznešený a samolibý - který tak trochu zapomíná na přirozené obyvatele Arktidy, jenž umí chránit svá mláťata před ledovým větrem, ale neumí je ochránit před zničeným životním prostředím.

Zámecký Vrch Náměšť nad Oslavou- Historie

12. srpna 2007 v 15:56
Průkopnické začátky
Závody automobilů do vrchu patří mezi nejstarší disciplíny motoristické sportu. Již v roce 1930 byli vyhlášeni první mistři Evropy, kterými se stali němečtí jezdci Hans-Joachim Stuck (Auto Daimler) a Rudolf Caracchiola (Mercedes Benz). Pravidelně se o evropské tituly začalo soutěžit v roce 1957. Na domácích kopcích se mistrovské body a tituly poprvé rozdělovaly v roce 1973. Závody do vrchu se jezdily daleko dříve a to jako pohárové či přeborové na různých úrovních. Tam, kde vedla silnice do kopce a měla několik zatáček, tam se závodilo a tak nebylo nic zvláštního, že v jednu neděli se jelo několik závodů na různých místech. Jednalo se o poměrně finančně málo nákladnou motoristickou disciplínu. Jezdci přijeli k závodu po vlastní ose, po přejímce nalepili startovní číslo a vyrazili na trať a po závodě se vraceli domů stejným způsobem. První závod automobilů do vrchu v našem regionu se datuje 14. květnem 1972, kdy na trati dlouhé 1700 m s převýšením 125 m, se uskutečnil v Náměšti nad Oslavou oblastní přebor. O rok později se jel poprvé a zároveň naposledy závod do vrchu v Třebíči na trati Velkomeziříčské ulice. V Náměšti se pokračovalo v pořádání závodu, který dostal oficiální název Zámecký vrch. Jen málokdo z tehdejších činovníků Automotoklubu Svazarmu v Náměšti nad Oslavou, jako byli např. Oldřich Pešek, Eduard Hilský, Josef Křížek. MUDr. Miloslav Svozil a později pak Mudr. Jiří Nováček, Michael Frýbort, Ing. Václav Sodoma, Soňa Tekalová, Alois Holý, MUDr. Štefan Hodáň a další., si tehdy uvědomil k čemu svoji prací položil základní kameny. Postupně se Zámecký vrch i přes přerušení v pořádání, dostal od oblastního přeboru, přes přebor ČR a mistrovství ČR do tehdejšího federálního mistrovství republiky v roce 1983.

Velký mistrák nespadl z nebe

Návrat závodů automobilů do vrchu byl podmíněn prodloužením trati, ke kterému došlo v roce 1981 a to z původních 1700 na 2030 metrů. V této době se velice aktivně o motoristický sport v Náměšti zasloužili členové ZO Svazarmu - Motokros klub, kteří pořádali pravidelně motokrosové závody na trati Zňáteckého žlebu nebo v Jedově. Ti také přišli s nápadem obnovit Zámecký vrch. Pro skupinu nadšenců jako byl Ivan Rybníček, Alois Holý, Česlav Soukup, Václav Kovařík, Jiří Rybníček, MVDr. Luboš Široký, Luboš Dufek, Ladislav Dokulil, Josef Fiala a řada dalších byla slavnostním dnem neděle 17. května 1981, kdy na Zámeckém vrchu opět zaburácely závodní stroje v závodě Přeboru ČSR. Absolutní vítězství si odvezl do Třebíče Slávek Hort na ex-Ondřejíkově Škodě 130 RS. Generální zkouškou před mistrovstvím ČSSR, by se dalo nazvat mistrovství ČSR, které se konalo 16. května 1982. Absolutní vítězství opět putovalo do Třebíče, tentokrát zásluhou Františka Votoupala, který startoval s vozem Spider NSU. To však nebylo to nejdůležitější. Hlavně se očekávalo rozhodnutí svazových funkcionářů, zda se Zámecký vrch zařadí k závodům Ecce Homo ve Šternberku, Vyskeři, Konicích u Prostějova či slovenským vrchům v Dobšiné a Babě nedaleko Bratislavy do tehdejšího federálního mistrovství republiky.V závěru roku tato radostná zpráva přišla. Před pořadatelským sborem rázem vyvstalo mnoho úkolů, které bylo nutné do červnového závodu splnit. V té době se začala rozvíjet spolupráce se státními i místními orgány, s podniky a zemědělskými družstvy, ale také s armádou. Výsledkem bylo položení nového asfaltového koberce, upraveno bylo parkoviště pro závodní vozy, byly vymezeny nové bezpečné prostory pro diváky, zabezpečeno občerstvení, ozvučení části trati atd.

Den D, neděle 5. června 1983

Zámecký vrch byl druhým podnikem seriálu mistrovství republiky pro rok 1983, úvodní se jel do vrchu Baba. Jan Javůrek, redaktor časopisu Motoristická současnost tehdy napsal: "Ještě loni zde snaživí a aktivní svazarmovci pořádali mistrovství ČSR, letos jim byla dána důvěra uspořádat vrcholný sportovní podnik a je potřeba říci, že důvěru nezklamali". Pro velkou řadu jezdců znamenala tato trať velkou neznámou, ale vzhledem k její menší délce neměli závodníci potíže s jejím zapamatováním. Mezi jezdci se hovořilo, že závod bude připomínat spíše sprint a kdo ubere nebo zvolí špatnou stopu, vše prohraje neboť budou rozhodovat setiny sekund. Celkové pohodě závodního dne přálo i počasí a také velký počet diváků. Začátek závodu byl poznamenán menším zpožděním, na kterém pořadatelé nenesli vinu. Nejdříve neznámý vandal přestřihl kabel spojující start s cílem a tím vyřadil časoměrné zařízení. Po rychlé opravě však došlo k poruše elektronických stopek na startu vlivem horkého počasí a tak přišlo ke slovu ruční měření.Téměř 80 jezdců předvedlo výborné výkony a celkové vítězství získal pražský jezdec Miran Velkoborský se spiderem MTX 2-03 s motorem Ford. Mezi jezdci startujícími s cestovními vozy byl nejrychlejší Petr Doležal z AMK Jičín na voze Škoda 130 RS a formulovou skupinu vyhrál Jaroslav Vorel z pražského Autosportu na voze MTX 1-02. Kuriozitou závodu bylo bezesporu vyloučení nejrychlejšího jezdce ze skupiny cestovních vozů, Brňana Ing. Josefa Michla (Škoda 130 RS). Ten byl téměř o tři sekundy rychlejší než druhý v pořadí Petr Doležal. Michl se vrátil až v pátek před náměšťským závodem ze Španělska, kde vyhrál evropský vrch ve skupině cestovních vozů a neměl již čas měnit převodovku, která bohužel nebyla povolena pro domácí závody. A tak díky protestu šestého v pořadí mezi cestovními vozy, libáňského Pavla Strniště, byl po závodě Michl vyloučen.
Další ročníky patřily spiderům

V roce 1984 a 1985 byl absolutně nejrychlejším jezdcem Miroslav Šrachta z Nepomuku, startující se spider, který měl hnací jednotku motor Lada. Ten se také v těchto létech stal mistrem republiky v kategorii sportovních vozů. V roce 1984 o jeho titulu rozhodl lepší součet všech časů neboť dosáhl 55 bodů stejně jako jeho největší konkurent, Karel Jílek z pražského Metalexu, který jel s vozem spider MTX 2-03. Šrachta se na nejvyšší stupeň vrátil ještě jednou a to v roce 1990 , kdy jeho spider MTX byl osazen motorem BMW. V tomtéž roce skončil v mistrovství republiky kategorie II - sportovní a závodní vozy na druhém místě za Tomášem Karhánkem. V roce 1986 se poprvé podařilo porazit Šrachtu kolínskému jezdci Jiřímu Švecovi jenž bojoval o mistrovské body se spiderem Alfa Romeo. Z absolutního vítězství se radoval Švec ještě jednou a to v roce 1988. Závod v roce 1986 byl několikrát narušen dešťovými přeháňkami a vyvstali opět problémy s elektronickou časomírou. To mělo za následek několik protestů, které museli řešit sportovní komisaři. Tento ročník byl také přelomový v tom, že poprvé byl pořádán Autosportklubem Náměšť nad Oslavou, který vznikl oddělením od Motokros klubu.
Nastupuje Jiří Mičánek

V roce 1986 se poprvé na Zámeckém vrchu blýskla nová hvězda, brněnský jezdec Jiří Mičánek. Náměšťské vítězství mu dopomohlo k celkovému druhému místu, když zaostal o pouhé dva body za prvním Václavem Límem. První absolutní víězství v Náměšťi získal v následujícím roce při 5. ročníku. Startoval s vozem MTX 1-06 skupiny formule Easter, později přejmenované na Mondial. V témže roce získal titul mistra republiky v závodech do vrchu, který obhájil hned v následujícím roce 1988. Další jeho vítězství byly spojeny s formulovými vozy, Eufra Spiess (1991) a Eufra Mugen F3 (1993) Po té přesedl z formulových do sportovních vozů a jeho novým "nářadím" byl superrychlý Lucchini P3-95 M. S tímto vozem vyhrál Zámecký vrch celkem čtyřikrát za sebou a to v létech 1996 a 1997. Zde je potřeba upozornit, že od roku 1995 se závody mistrovství republiky začaly jezdit jako dvojzávod - sobota a neděle, proto mohl Mičánek, ale i další jezdci vyhrát dva závody při jednom ročníku. Po té se opět vrátil k formuli, tentokrát to byl vůz Martini F2, se kterým dvakrát kraloval v roce 1998 a v jednom závodě roku 1999 a tím završil dosud nepřekonaný počet deseti absolutních vítězství.

Jilemnický krakonoš

Pod touto přezdívkou se neskrývá nikdo jiný než trojnásobný mistr Evropy a desetinásobný mistr republiky v závodech automobilů do vrchu, Ing. Otakar Krámský z Jilemnice. Jeho začátky na Zámeckém vrchu jsou datovány s rokem 1986 , kdy skončil třetí s vozem Škoda 130 L ve skupině A 1300 Pohár. Poprvé v Náměšti vyhrál v roce 1990 ve třídě A 1300, když byl nejrychlejší z 25 startujících této třídy s vozem Škoda 136 L Favorit. Další vítězství získal s vozem Ford Sierra Cosworth, v roce 1992 a následně pak startoval s vozem BMW M3 s nímž získal i tři tituly mistra Evropy (1995, 1997 - 1998). V roce 1999 přešel na spidera Osella BMW s níž se neúspěšné představil na Zámeckém vrchu. Porouchaná převodovka ve druhé sobotní jízdě znamenala nejenom konec pro tento závod, ale i nedělní a velké finanční náklady na její opravu. V následujícím roce si dovezl do Náměště dva vozy, Osellu i cestovního bavoráka. Spidera však brzy uklidil do přepravníku a s bavorákem dvakrát vyhrál skupinu A a dvakrát skončil čtvrtý v absolutním pořadí. Jubilejní 20. ročník v roce 2001 odstartoval vítězné tažení v absolutním pořadí na Zámeckém vrchu, které následovalo v obou závodech v roce 2002 i 2003, kdy v nedělní druhé jízdě překonal svůj rekordní čas z roku 1999 o celou jednu desetinu a stanovil ho na 55,28 sekundy (průměr 132,199 km/hod.). Na 22. ročník v roce 2004 by nejraději zapomněl. Ve druhé tréninkové jízdě havaroval v zatáčce u statku, nárazem do zdi značně poničil závodní vůz a v závodech nestartoval. Tím přerušil šňůru šesti vítězných závodů v Náměšti a dal možnost svému největšímu soupeři Miloši Benešovi (Lucchini P3-96M) závod vyhrát. Ten to potvrdil v obou závodech a ještě překonal Krámského rekord, když v první sobotní jízdě dosáhl času poprvé v historii pod 55 sekund (54,94 sek. - průměr 133,017 km/hod.). Sedmé a osmé vítězství vybojoval Otakar v loňském roce. Zvláště dramatický byl sobotní závod, kdy nejdříve Beneš zlepšil svůj traťový rekord na 54,61 sek., ale následně Krámský zajel 54,25 sek. a průměr zvýšil na 134,709 km/hod.
Čtyři vítězství vrchařského předsedy


Nesmazatelně se do historie Zámeckého vrchu zapsal svými čtyřmi vítězstvími opavský jezdec Josef Krečmer, který byl za svoji aktivní činnosti spojován nejvíce s formulovými vozy, které v závěru vyměnil za spidera. Na startu byl v Náměšti již v úvodním závodě mistrovství republiky v roce 1983, kdy vyhrál třídu formule Škoda s vozem MTX 1-01 a toto vítězství zopakoval v roce následujícím. Pak přestoupil do silnější třídy - formule Easter a následovně do Mondialu. První absolutní vítězství získal v roce 1994 s vozem Ralt 32 - F3. Další dva vítězné závody slavil hned v následujícím roce 1995 (poprvé se jel dvojzávod - sobota - neděle) a to se stejným vozem jako v předcházejícím roce. Až roce 1999 se vrátil na Zámecký vrch s vozem spider Lucchini P3-96M, se kterým skončil v absolutním pořadí na druhém a třetím místě. Poslední, čtvrté vítězství si odvezl v roce 2000 , kdy v sobotním závodě skončil na druhém místě za Patrikem Semlbauerem a nedělní závod vyhrál. Nyní pracuje Josef Krečmer ve funkci předsedy komise závodů do vrchu FAS AČR.
Úspěchy domácích jezdců

První nesmělé svezení ve vrchařských závodech uskutečnil domácí Martin Rybníček v roce 1999, kdy se vydal bojovat o body se Škodou 1000 MB v kategorii historiků. Jen málokdo mohl předpokládat, že za tři roky (2002) bude Martin mistrem republiky v nově vypsané skupině vozů Super Produktion (SP) s Fordem Escortem RS 2000, když v těžkých soubojích porazil brněnského jezdce Tomáše Kusého s Peugeotem 306 o pouhé tři body. Tímto se Martinovi otevřela následně brána do evropských kopců. Jeho nejlepším výsledkem bylo celkové šesté místo mezi cestovními vozy a druhé ve skupině SP. Po sezóně 2004 se Martin rozhodl k přestupu do funkce mechanika u Auto Kelly Racing Teamu Petra Vojáčka a prozatím závodění pověsil na pověstný "hřebík". V letech 2001 a 2002 se prezentovala za volantem vozu stejné značky jako Martin, náměťská jezdkyně Kateřina Hošťálková. Dvě devátá místa v konečném pořadí mistrovství republiky ve skupině SP ještě ozdobila dvěma druhými místy v Dámském poháru za úspěšné starty v závodech mistrovství Evropy. V roce 1999 přijal nabídku ke startům za náměšťský ASK jeden z nejlepších našich vrchařů, Petr Vojáček, který již v té době byl ozdoben několika domácími mistrovskými tituly a výbornými umístěními v evropském mistrovství. Nejdříve startoval ve skupině A s Fordem Escortem Cosworthem, po vypsání skupiny SP se stal s Fordem Escortem RS 2000 jejím premiérovým mistrem. Do konce sezóny 2003 v barvách ASK dosáhl s dalším vozem, tentokrát to byl Opel Astra OPC druhý domácí titul a v Evropě pak skončil na druhém, čtvrtém a šestém místě mezi cestovními vozy. V tomto období za ASK startovalo několik dalších jezdců, např. Radim Freiberg, Jan Vávra, Libor Rajdl, Michaela Votavová, Jan Franěk, Martin Jerman. V roce 2003 se poprvé na závodech do vrchů objevil další z rodu Rybníčků a to Martinův bratránek, Marek s vozem Ford Escort RS 2000 skupiny SP, kde skončil při své premiéře na velice pěkném pátém místě. Ale touha v té době čtyřiadvacetiletého jezdce vedla někam jinam, mezi rychlejší vozy než byly espéčka. . Pořídil si VW Golf IV, se kterým jezdil dvě sezóny ve skupině M, kde skončil nejdříve třetí a následně devátý, ve třídě do 2000 ccm byl první a čtvrtý. V letošním roce pokud půjde vše dobře, měl by se Marek objevit za volantem vozu Škoda Octavia skupiny M. K předním jezdcům, kteří se pravidelně účastní Zámeckého vrchu patří otec Josef a syn David Komárkovi z Okříšek, kteří začali závodit v roce 2000 a to ve skupině N s vozy BMW M3 a Honda Civic. Od roku 2003 prohánějí po českých vrších nejrychlejší cestovní vozy, Mitsubishi Lancer EVO 550, se kterými mimo jiné vyjeli i titul mistra republiky v kategorii I - cestovní vozy a skupiny M (David v roce 2004, otec Josef o rok později).





Historici patří k Zámeckému vrchu

Poprvé se prezentovalo devět historických automobilů ve volném závodě v roce 1989. Premiérové vítězství si odvezl z Náměště populární herec Luděk Munzar, jenž se představil s vozem Tatraplan 602 Sport, s nímž v té době brázdil po závodech evropského poháru historiků. Až do roku 1995 se jezdil Pohár historických automobilů, od roku následujícího se historici dočkali plnohodnotného mistrovství republiky. V Poháru HA patřil k nejlepším jezdcům Jaroslav Prášek ze Světlé nad Sázavou s formulovým vozem Delfín F3. V létech 1993 až 1995 se v rámci Zámeckého vrchu uskutečnily závody "Berg - Historic Challenge CCC Vienna" což byl rakouský pohár historiků. Trojnásobné vítězství získal Wolfgang Schrauf s třílitovým vozem De Tomaso Panther. V závodech mistrovství republiky se vedle Jaroslava Práška, který osedlal další vůz F3 - Delfín II, prezentoval výbornými výkony Ing. Vojtěch Chaura s vozem Škoda 200 RS. Na přelomu minulého a tohoto století se začaly prosazovat na první místa jezdci, kteří startovali se sportovními vozy - spidery nebo s formulovými vozy . Mezi ně patřil opět Jaroslav Prášek se Škodou Baghira, Ing. Zdeněk Vondrák s MTX 2-01, později pak Petr Majoroš a Petr Rokyta s MTX 2-03 a s formulemi to byl další z Prášků, Pavel s Deltou 1, Zdeněk Hnilička, Marek Hamrla, Petr Tykal s MTX 1-03. Za volanty historiků se představily také ženy. V úvodních závodech to byla matka Irena a dcera Denisa Bauerovi z Kutné Hory, které nejdříve startovaly s formulovými vozy, později pak přešly na sportovní vozy z padesátých let - MG-UVA. V sedmnácti létech poprvé startovala na Zámecké vrchu v roce 2000 další členka rodiny Prášků, Edita. Ta postupně pilotovala vozy F3 Lucia a následně Delfín II, okusila jízdu v rychlém spideru Škoda Baghira a v loňském roce sklízela úspěch s vozem formule 2 Chevron B42, když dvakrát skončila na druhém místě. Primát pokud se týká věku drží Kamila Stará z Modřic u Brna, která poprvé startovala ve věku 15 let s cestovním vozem Saab 96 v roce 2001. Následně pak přestoupila a závodila s formulovým vozem MTX 1-05.


Závěrem

Co napsat závěrem? Poděkovat všem, kdož se podíleli od prvních ročníků až po loňský na jejich uspořádání. Jsou to stovky lidí, kteří se podíleli na zabezpečení závodů jako traťoví komisaři, lékaři, hasiči, policisté. Svůj díl na hladkém průběhu jednotlivých závodů máte i Vy, vážení diváci a to svým důstojným chováním. Velký dík patří zcela jistě všem, kdož se podíleli na finanční či materiální pomoci pořadatelům. Nebudeme zde jmenovat konkrétně, ale jistě si tuto pochvalu zaslouží městské a státní orgány, soukromé firmy, družstva i podniky či jednotlivci. Je potřebné poděkovat všem členům pořádajících klubů, kteří celoročně připravovali jednotlivé ročníky Zámeckého vrchu. Přejme si, abychom se v Náměšti nad Oslavou i nadále každoročně scházeli na tomto významném sportovním motoristickém podniku kraje Vysočina jakým Zámecký vrch zcela určitě je.

Michael Schumacher - životopis a jeho úspěchy ve F1

12. srpna 2007 v 15:43

Michael Schumacher

bývalí Závodník F1

Datum narození: 03.01.1969
Místo narození: Hürth-Hermülheim, Německo
Znamení: Kozoroh
Životopis: Michael Schumacher je všeobecně považovaný za nejvíce talentovaného řidiče své generace, se mzdou více jak dvakrát větší, než dostává další nejlépe placený řidič. Svůj první závod F1 absolvoval v roce 1991 s týmem Jordan. O rok později ho přetáhl tým Benetton. V roce 1992 vyhrál svůj první závod v Belgii a celkově skončil třetí. Svůj první mistrovský titul získal v roce 1994 a následující rok jej obhájil. V roce 1996 ho přetáhl tým Ferrari. O rok později se mu nepodařilo titul obhájit. Po incidentu s Jacquesem Villeneuvem v posledním závodu sezóny dosáhl jen na druhé místo.

Michael je známý svou velkou sebedůvěrou, která je často problémem několika svárů. Největší incidenty měl s Damonem Hillem, během sezóny 1994-1995. Roky 1998 a 1999 byly pro Michaela poměrně nepříznivé. V roce 1998 bojoval proti Mikovi Hakkinenovi do posledního závodu v Japonsku. Přes jeho problémový start se propracoval na třetí místo, ale pozůstatky z dřívější nehody mu propíchly pneumatiku a Michael zůstal mimo dráhu. Hakkinen tak získal titul mistra světa. V roce 1999 si při nehodě v britské Grand Prix zlomil nohu a nebyl schopen závodit do Malajské Grand Prix.

Rok 2000 byl zcela jiný, vyhrál první tři závody sezóny a pokračoval v boji o třetí mistrovský titul. Také vyhrál v Itálii, dvakrát v USA a Japonsku, což mu zajistilo jeho třetí mistrovský titul, první s Ferrari. Jeho vítězství v Malajsii pak pomohlo týmu udržet titul konstruktérů. Díky svým úspěchům se stal brzy velmi oblíbený, nejen ve své rodné zemi, ale také pro Italy, kde má domov team Ferrari.

V roce 2001 opět získal titul pro Ferrari, ale tentokráte to bylo jedno z nejvíce dominantních období, které kdy měl. Vyhrál první dva závody a dalších 7 Grand Prix. Následující rok jej opět obhájil.

Závodník těchto týmů F1:
Jordan (1991)
Benetton (1992-1995)
Ferrari (1996-2006)

Historické umístění v jeho kariéře jezdce F1:
1991 12 místo
1992 3 místo
1993 4 místo
1994 1 místo
1995 1 místo
1996 3 místo
1997 2 místo
1998 2 místo
1999 5 místo
2000 1 místo
2001 1 místo
2002 1 místo
2003 1 místo
2004 1 místo
2005 3 místo
2006 2 místo

Eminem - životopis

12. srpna 2007 v 15:40
Eminem
c/o Interscope Records
10900 Wilshire Blvd, Suite 1230
Los Angeles, CA 90024
USA

Eminem se vlastním jménem jmenuje Marshall Bruce Mathers III se narodil 17.října 1972. Dětství neměl příliš šťastné, žil sám s mámou a mladším bratrem, tátu nikdy neviděl. Velmi často se stěhovali mezi Kansas City a Detroitem, měnil školy, a tak se velmi těžce seznamoval s novými kamarády. Ve dvanácti letech se nakonec s matkou usadili ve Warren v Michiganu. Již v mládí se stal fanouškem rapu a ve čtrnácti letech se mu začal věnovat. Ačkoli nedokončil střední školu a vystřídal několik různých prací, snažil se maximálně soustředit na hudbu.

25.12.1995 se mu a jeho přítelkyni Kim Mathers narodila dcera Hillie Jade Scott. V roce 1996 vydal své debutové nezávislé album "Infinite", které se setkalo s malou odezvou. Po vystoupení v soutěži freestyle rap v Los Angeleském rádiu, získal pozornost silného hráče na poli hudby Dr.Dre, který mu pomohl s jeho úspěšným albem "The Slim Shady EP". Kontroverzní povaha jeho textů a vystupování si za krátkou dobu našly řadu příznivců. Přestože je rap doménou černošských zpěváků, dokázal se jako jeden z mála bělochů v tomto pěveckém směru velmi dobře prosadit.

Své třetí album "The Slim Shady LP" vydal 23.2.1999, bylo založeno na veleúspěšném singlu "My Name Is,". Album se během krátké doby stalo jedním z nejprodávanějších a získal za ně dvě ocenění Grammy pro nejlepší rapové album a nejlepší rapový sólový výkon "My Name Is,".

S jeho čtvrtým albem (druhým komerčním) "The Marshall Mathers LP" (2000) získal podobné úspěchy jako s předchozím. Během prvního týdne od vydání se prodalo kolem 2 miliónů nahrávek a stalo se tak nejrychleji prodávaným rapovým albem v historii. Kritikové vesměs album pochvalovali díky jeho ironii, ostrosti a kousavosti, ale díky svému obsahu vyvolalo mnoho debat, jelikož obsahuje mnoho obrazového násilí a protihomosexuálních nadávek. Eminem si dělá legraci téměř ze všeho a nezdráhá si dělat legraci z popových hvězd typu Britney Spears a Christiny Aguliery.

Sdružení homosexuálů a lesbiček proti pomluvě (GLAAD) protestovali proti podpoře Eminema hudební stanicí MTV, při předávání ceny MTV Music Awards v roce 2000. Za svůj singl "The Real Slim Shady" získal ocenění MTV pro nejlepší videoklip roku a nejlepší mužské video. Stejně jako za minulé album získal cenu Gramy pro nejlepší rapové album a nejlepší rapový sólový výkon "The Real Slim Shady". Eminem na sebe opět upozornil v roce 2002 dalším kontroverzním albem "The Eminem Show", za účelem zmařit pokusy internetových pirátů, distribuoval toto album zdarma. Také stejný rok debutoval v Hollywoodském filmu "8 Mile".

Tento kontroverzní rapper má velmi bouřlivý život, několikrát byl zatčen za několik potyček a nošení zbraní. V září 1999 ho jeho matka Debbie Mathers-Briggs zažalovala o 10 milionů dolarů, za to že ji pomluvil na albu "The Slim Shady LP" naznačil, že byla narkomanka. Přesto navrhla, že se spokojí s dvěmi milióny dolarů, Eminem však odmítl dohodu a rozhodl se pro soud.

Také měl bouřlivý život se svou manželkou Kim Mathers, s níž se oženil v roce 1999, ale žili spolu mnoho let předtím. Kim se stala předmětem několika jeho písní včetně songu "Kim", který mezi nimi vytvořil velké pře. V červnu 2000 byla Kim hospitalizována po pokusu o sebevraždu. O měsíc později podal Eminem návrh na rozvod, ale Kim požadovala 10 miliónů dolarů a plnou péči o své dítě Hailie Jade Scott. Po dohodě nakonec přistoupil na požadavek přenechat péči dcery na Kim, ačkoliv tvrdil, že jeho dcera je pro něj nejdůležitější na světě.

Kočky a něco o nich

12. srpna 2007 v 15:39
Úvod

Kočka je dnes snad nejoblíbenější domácí zvíře na světě. Proč to tak je, není dost jasné. Kočky nejsou poslušně jako psi a nemůžeme je naučit provádět veselé kousky, ani nám nebudou nosit trepky. Už ani nepracují jako lovci myší. Jsou nezávislé a vždycky budí dojem, že nás ke svému přežití nepotřebují. Mají v sobě jakési tajemství - můžeme si myslet, že své kočce rozumíme, ale je to opravdu tak? Jejich výraz jakoby říkal "Můžeš si myslet, že mě znáš, ale já o tom vím své". Popsat to, co dělá kočku kočkou, je těžké. Zeptejte se kohokoliv, komu se dostalo provilegia sdílet svůj domov s nestálou kočkou, a dostanete od každého jinou odpověď.


Encyklopedie

Sekce šelem kočkovitých (Felidae, viz t.), rodu téhož jména (Felis L.) a rovněž tak pojmenovaného podrodu (Felis aut.). Počítáme k ní menší šelmy kočkovité starého světa bez chvostů na boltcích, se zornicí v podobě svislé štěrbiny a s drápy dokonale zatažitelnými. V Evropě jest domovem [Kočky]k[Kočky]-ka divoká (Felis catus L.), statná šelma zdélí 80 cm, s ocasem jen 30 cm dlouhým, tlouštky všude rovné, na konci tupým a nikoli zašpičatělým, s hlavou zavalitou a hojnými kníry. Hustá a dlouhá srst má barvu šedou, někdy málo nahnědlou nebo zažloutlou s načernalými pruhy příčnými; jen zpodek těla a vnitřek stehen mají barvu světlejší, nažloutlou, na břiše jsou řídké skvrny tmavé, na hrdle skvrna žlutavě bílá. Na temeni jsou 4 podélné pruhy černé, z nichž oba vnitřní pak splývají v prostřední temný pruh hřbetní; oko má duhovku červenavě žlutou. Ocas jest černě kroužkován a také na konci černý. Domovem [Kočky] divoké je střední Evropa kromě Čech a končin severnějších, zejména pak jižní a východní krajiny evropské. U nás byla poslední tato šelma ulovena v Blánském lese r. 1836; v březnu r. 1895 zastřelili jeden kus na panství oseckém, ale ten se asi za tuhé zimy sem ze sousedních hor Německa zatoulal. Divoké [Kočky] přebývají v rozsáhlých a hustých lesích hlavně jehličnatých, ve krajích skalnatých. Mívají pelech v houštinách, ano i v močálech, ale žijí jako samotáři kromě té doby, kdy se mají pářiti. Děje se to v únoru; v dubnu mívá samice 5, 6 mláďat. Jsou to šelmy škodlivé; vycházejí na lov se soumrakem,-živí se především hlodavci a ptáčaty, ale napadají i zvěř a j. větší ssavce. Proto i pro kožešinu je lidé pronásledují.-Příbuzná [Kočky]-ka stepní, manul (F. manul Pall.), jest menší a nižší (délka těla 52 cm, ocasu 27 cm) a má srst světle šedou; na líci jest pruh černý, temeno poseto drobnými skvrnami téže barvy, hruď jest na předu černá, na žlutavě šedém ocase je 6 kroužků černých a také konec jeho má barvu černou. Tento druh jest domovem ve stepech vysoké Asie a v jihových. Sibiři.Ještě menší [Kočky]-ka plavá (F. maniculata Rüpp.), zdélí jen 50 cm a s ocasem 25 cm dlouhým, má srst nahoře žlutavou nebo také trochu do šeda, uprostřed na hřbetě poněkud narudlou, na bocích světlejší, vezpod bělavou. Na temeni hlavy a na šíji má 8 temných pruhů podélných, na trupu a na nohách podobné pruhy příčné, ale nepříliš zřetelné, na ocase 3 kroužky černavé a konec téže barvy. Žije v Palestině, Nubii, Habeši, Súdánu a tu a tam i ve vnitřní Africe. Od ní bezpochyby pochází naše [Kočky]-ka domácí (F. domestica Briss.). Má na rozdíl ode všech popsaných druhův ocas delší než polovinu těla, ku konci zúžený a tu kratší srstí pokrytý. Barva srsti bývá rozmanita; známe [Kočky] bílé, černé s bílou skvrnou na hrudi, barvy žemlové, ryšavé, šedé a j., pak [Kočky] všelijak žíhané a skvrnité, ano i trojbarevné, t. j. bílé se žlutavými a černavými skvrnami (z pravidla kočky, nikoli kocouři). [Kočky]-ka domácí je kromě nejstudenějších krajin severních a horských snad všude zvířetem domácím; v Evropě byla ještě v XI. a XII. stol. dosti vzácna. Lne spíše k domu, než k rodině svého živitele, jíž se jen houževnatě drží, má-li se dobře. Jest to zvíře čistotné, velmi užitečné, hubící hlodavce (myši) i hmyzy škodlivé, ač i po ptáčatech pase a mlsnotu svou vždy ukrotiti nedovede. Jest chytrá, odvážna i statečna, má výborný zrak a sluch; příslovečná faleš její není vlastností všech koček vůbec. Všecky její pohyby jsou ladny; za kořistí se plíží, umí tělo ku podivu prohýbati a provléci dosti úzkou štěrbinou. Obratně šplhá a skáče; letíc s výše vždy na měkká bříška tlap dopadá. Jinak sedává na zadních nohách, přední majíc vzpřímeny; spává svinuta v kotouč. Hlas jest známé mňoukání; také »přede«, funí a ze zlosti prská. Tou dobou, kdy se [Kočky] páří, pronikavě v noci po střechách křičívají. Bývá to dvakráte do roka; poprvé koncem února nebo počátkem března, podruhé v prvých dnech června. Po 55 dnech mívá pak samice 3-6 mláďat, která teprve as 9. dne prohlédnou; samice je pečlivě ošetřuje, statečně jich brání a vůbec na jevo dává upřímnou lásku mateřskou.-Z odrůd [Kočky] domácí jsou nejznámější [Kočky]-ka angorská (F. d. angorensis; z jižní Sibiře) s dlouhou, hebkou srstí barvy bílé, někdy žlutavé nebo našedivělé, pak [Kočky]-ka krátkoocasá (F. d. ecaudata; z ostrova Manu) s vysokými nohami a krátkým ohonem.


Historie kočky domácí
V průběhu své historie prošly kočky několika obdobími vzestupu a poklesu na žebříčku své popularity. Některé nejstarší zprávy o kočce domácí lze najít ve starověkém Egyptě, kde byla uctívána jako bohyně a kde byl za její zabití ukládán trest smrti. Kočky byly pohřbývány s obřadem hodným faraona a bylo zcela běžné, že byly balzámovány stejně jako tehdejší králové. Právě díky těmto mumifikovaným kočkám jsme získali poznatky o původní kočce domácí. Britské Muzeum v Londýně uchovává kořist, která byla na přelomu století vynesena z pyramid a k níž patří mnoho mumifikovaných koček. Když byly z mumií sejmuty obvazy, ukázalo se, ža si byly všechny kočky podobné; byly malé, krátkosrsté, měly hnědavý kožich s tikkingem a byly dost podobné plemeni, které se dnes jmenuje Habešské.
Vztah ke kočkám, které byly kdysi uctívány jako bohyně, se změnil během střednověku, který je považoval za příbuzné čarodějnic. Čarodejnice i kočky si tenkrát protrpěly stejný osud, když byly za živa upalovány. Černá kočka byla vždycky spojovaná s čarodějnictvím a z toho pocházejí některé pověry. Černá kočka, která vám přeběhne přes cestu, je podle jedné z nich předzvěstí neštěstí, přestože někteří lidé černou kočku naopak považují za šťastného maskota - někde cestou asi někdo prohodil drátky. V Barmě a Thajsku byly kočky vždy chovány ve velké vážnosti. Plemena, která dnes známe jako Barmanky, Siamky a Koraty pocházejí z těchto pžedků ze vzdálených částí světa. Siamské kočce se říkalo "Královská" kočka Siamu a mohl ji vlastnit pouze člen královské rodiny. Bylo považováno za poctu, když někdo takovou kočku dostal - většinou byly věnovány hostujícím hodnostářům z cizích zemí, kteří si získali královskou náklonnost. Je možné že zdejší kočky mají ocasy deformované vlivem limitovyné genové výbavy, vyskytující se v těchto vzdálených oblastech. Podobné rozmnožování v rámci rodu je vidět i v Japonsku; populace tamějších domorodých koček neměla možnost křížení s nepříbuznými kočkami, a tak byla každá benetická vada v každé generaci zdvojnásobena. Tímto způsobem vzniklo plemeno, kterému dnes říkáme Japonská krátkoocasá kočka. Postupné zvětšování lodí a jejich stále větší schopnost plout dál a dál změnila budoucnost koček. Byly drobnými lovci myší a většina lodí využívala jejich služeb jakožto lodních "koček". Kočky vždycky byly velkými umělci úniků a nebylo nic nezvyklého, že z lodí utíkaly, takže bylo nutno chytit nějakou jinou, místní kočku jako náhradu a převézt ji s sebou zpět domů. Nedaleko od anglického pobřeží je u přístavu Liverpool ostrov Man, malý ostrůvek, který je domovem bezocasé variety, která se jmenuje Manská kočka.
Existuje domněnka, že se tyto kočky původně dostaly na ostrov na lodích plujících z dalekého Východu - bouřlivé počasí občas lodě přinutilo u ostrůvku zastavit a je docela pravděpodobné, že tu nějaká kočka z lodi vyskočila. Protože má ostrov jen málo obchodních a jiných kontaktů s pevninou, kočky se tu mohly volně křížit mezi sebou navzájem, a tak byl faktor zakrňování ocasu stále výraznější. Ještě dnes je většina koček na ostrově Man bezocasá, i když občas mají koťata s ocásky.

Vývoj kočky domácí

Všechny kočky pocházejí ze svých větších, divokých příbuzných a část toho, co po nich zdědily, je na současných domácích kočkách stále ještě patrná, ať jde o kočky čistokrevné nebo o křížence. Evoluce kočkám poskytla kožich s kamufláží, který je skrývá před predátory. V divoké přírodě má instinkt kočky k tému, aby během dne spaly a lovily až pod příkrovem temnoty. Návštěva zoo potvrdí, jak úspěšná tahle kamufláž byla; lvi, kteří žíjí v suchých oblastech s řídkou vegetací, mají srst v barvě písku, sněžní levharti jsou světlí, takže splývají se svým zasněženým okolím, rysci bažinní mají kožich obvykle skvrnitý nebo pruhovaný, což odpovídá skvrnitému osvětlení nejnižšího podlaží lesa. Stejně chytrý je i kožich domácí želvovinové kočky - pro samici, která pečuje o svá mláďata, je kamuflážovaný kožich velice důležitý a díky želvovinovému vrorování je kočka na pozadí rozličných míst téměř neviditelná. Želvovinovi gen je pro tento účel vázaný na pohlaví a vyskytuje se pouze u samic. Protože kočky mají sklon během dne spát, vyvinuly si další ochranný mechanismus, který lze dodnes pozorovat u koček domácích. Kočky mají na vrchodu hlavy mezi horním okrajem očí a ušima velmi málo srsti. Podívejte se na kočku, když spí, a uvidíte, že oblast s řidší srstí vyvolává dojem, že má široka otevřené oči a že je připravena zaútočit. Je to jednoduchý, ale účinný způsob ochrany. Délka a typ srsti závisí na tom, z které části svéta kočka pochází. Skotská divoká kočka má tlustý a hustý kožich, který ji udržuje v teple a suchuběhem mrazivých skotských zim. Perské a angorské kočky, které přišly z vysočin Íránu a Turecka si obě ze stejného důvodu vypěstovaly dlouhý kožich: v horkých oblastech je v noci a v zimě chladno a mimořádně dlouhý kožich má dobré izolační vlastnosti. Siamské kočky mají světlý kožich s jemně hedvábnou strukturou, který jim umožňuje rychlé ochlazení za horkého počasí. Ruské modré kočky, o kterých se původně předpokládalo, že pocházejí z Archangelska, mají zvláštní "dvojitý" kožich, díky kterému je jim teplo i v baltickém klimatu. Kočky byly mnoho desetiletí převáženy sem a tam a neskončily ve všech případech v klimatickém prostředí, kterému odpovídá typ jejich srsti. To je důvod, proč majitelé dlouhosrstých koček jejich dlouhou srst v horkém období roku stříhají a proč variety, které pocházejí z Dálného Východu a žijí v chladném klimatu, vítají během chladné části roku přitápění.


Chování koček

Mnohé z projevů chování moderních domácích koček přímo souvisí s jejich divokým původem. Není ti vždycky společensky přijatelné, ale kočky jsou velice teritoriální tvorové a mnouhu z jejich chovíní odráží jejich potřebu kontrolovat teritorium, zvlášť když nejsou vykastrované. V přírodě je toto teritoriální chování důležité. V době hladu nebo sucha je kolem málo potravy a samec si teritorium hlídá proto, aby zabránil vpádu cizí konkurence a ochránil svůj výsadní prostor a kořist, která v něm žije. Pokud je s ním i samice s koťaty, je to ještě důležitější, mají-li koťata přežít. Napadení koťat cisím samcem není nic neznámého. Platí to i dnes - loupeživý kocour může bezbranná koťátka lehce zabít i ve vaší vlastní zadní zaharadě. Kočky si své teritorium rády vyznačují chemickými značkami - ty ovšem ostatním kočkám oznamují, že jsou vpády na tohle území "zakázané". Nejběžnější způsob značkování je nastříkání koncentrované moči na hranice teritoria. Pro nás lidi to je jeden z nejnepříjemnějších pachů, které známe, a obvykle jej spojujeme s nekastrovanými samci; je to další dobrý důvod ke kastraci. Ale nekastrované samice - zvlášť jsou-li v říjí - a dokonce i někteří vykastrovaní jedinci postřikují také. Kočky, které byly během chladných zimních měsíců zavřené v domě, pravděpodobně postříkají všechny čtyři rohy zahrady, jakmile se z jara dostanou ven. Mráz zničil všechny předchozí teritoriální značky, a tak je kočka musí rychle obnovit, než si na její místo začne dělat nárok jiná. Pokud jsou tyto aktivity prováděny mimo dům, nijak moc nás to nerozhází. Když však bude stříkat uvnitř, začne být náš dům společensky nepřijatelný, ačkoli pro kočku má její počínání naprosto zřetelný smysl. Dobře přizpůsobené, společensky integrované a kastrované kočky uvnitř v domě normálně neznačkují, ale může se stát i to. Nejběžnějším důvodem, proč kočka stříká uvnitř je, že se v domě objevila jiná kočka. Starší obyvatelka ji vnímá jako nebezpečí a označkuje "svůj" dům vlastním individuálním pachem. Tohle se může stát i v případě, že si domů pořídíme nějký kus nábytku z druhé ruky, který páchne jinou kočkou; instinkt domácí kočce velí, aby jej postříkala, a tak jej řádně označila jako součást svého domova. Kočky značí své teritorium a nechávají na něm své zprávy i jinými, přijatelnějšími způsoby. Kočky mají pachové žlázy na několika částech těla, zvlášť na zadní části hlavy. Když kočka příjde a tře si hlavu o vaše nohy, znamená to ve skutečnosti, že si vás značkuje. Poselství, které takto předává ostatním kočkám, se zhruba překládá jako "Tohle je můj člověk, nepřibližuj se". Ze stejného důvodu se kočka otírá o některé předměty v domácnosti, například o nábytek; kočky značkují své vlastnictví, ale dělají to neškodným způsobem. Totéž chování můžeme pozorovat i venku mimo zahradu, ale tady to vyžaduje delší konverzaci s kočkami ze sousedství, se kterými si navzájem zanechávají zprávy v jakési "mrtvé schránce". Třením o zeď, stromy a ploty může kočka okolní kočičí populaci zdělit, co se děje: "Zuzka momentálně hárá" nebo "Sama právě vykastrovali"... Dokonce i tehdy, když kočka drásá strom, aby si naostřila drápy, nechává na něm zprávu, pocházející z pachových žláz umístěních mezi polštářky tlapek. Kočičí samci se toulají, zvláště za nocí, kdy volají samice; samice v říji to mohou dělat také a možná ještě hlučněji. Právě během těchto nočních výprav se kocouři pouštějí do vzájemných rvaček, protože oba chtějí totéž - kočku s kterou by se spářili. Aby si zachovali dobré vztahy se svými sousedy a ušetřili si nákladné návštěvy u veterináře, rozhodují se mnozí majitelé koček pro kastraci svého domácího zvířete, které naví přes noc zavírají doma.

Řeč těla
Vystrašená nebo polekaná kočka se tváří v tvář útočníkovi bude snažit vypadat větší a tak si načechrá kožich, hlavně ocas.
Útočící kočka zaujme agresivní postoj; naježené fousy, napjaté svaly a kočka tiše leží připravená údeřit.
Kočka, který leží na zádech a vystavuje nejzranitelnější část svého těla, oblast žaludku, se podřizuje útočníkovi.

Lovecké instikty kočky
  1. Kočka se plíží přitisknutá k zemi a pozoruje svou kořist.
  2. Kočka se nepozorovanš krade blíž.
  3. Náhle vyráží a vrhá se na kořist připravená zabít.
  4. Úkol je splněn - kočka chytila myš

ještě něco o kočkách

12. srpna 2007 v 15:36

Kočičí smysly
Jako přirození noční lovci si kočky vyvinuly své smyslové orgány tak, že jsou dokonale přizpůsobeny jejich potřebám. Tyto smysly jim nejen pomáhají při lovu, ale také je ochraňují před predátory. I přesto, že většina koček dnes žije v bezbečném prostředí domácností, mají stále mnoho vlastností, které se u nich vyvinuly, když si scháněly potravu lovem a kdy bylo přežívání ze dne na den významnou součástí jejich životního stylu.
ZRAK
Není pravda, že kočky vidí za tmy; bez světla jsou na tom s viděním stejně jako my. Je však pravda, že ve slabém světle vidí lépe než lidé. Její oko má jinou stavbu než lidské: má kulatější oční koule a čočky i rohovky jsou blíže u sítnic, což kočce umožňuje zaostřit lépe, než to dokážeme my. Panenka se domáže otevřít daleko víc než u člověka, takže pouští k oční sítnici víc světla, a oči položené dál od sebe než je máme my, jí zajišťují širší zorné pole.
SLUCH
Ikdyž se u koček rozměry uší navzájem hodně liší, jsou vždycky posazeny na hlavě a ne po stranách tváře jako u lidí a opic. Orgán vnějšího ucha, ušní boltec, je pohyblivý, což umožňuje určovat směr, odkud slyšený zvuk přichází. Vnitřní uchová větší dozvukové komory, takže kočka dokáže zachytit i zvuky, které jsou pro člověka nepostřehnutelné a také zvuky vysokých frekvencí.
ČICH
Kočičí nos má čichové receptory, mimořádně specializované orgány, které jsou schopny detektovat nepatrné nebo extrémně nízké koncentrace látek v ovzduší. Zachycené informace přenášejí k čichovým centrům mozku, kde jsou pachy identifikovány a kde vzniká patřičná reakce. Čichová centra jsou poměrně větší než u člověka, který je má skoro zakrnělá.
FLÉMOVÁNÍ
Flémování je reakce, kterou lze pozorovat u mnoha savců. Projevuje se tím, že zvíře stáhne pysky dozadu, takže může Jacobsonovým orgánem registrovat víc chemických pachů. Jacobsonův orgán je umístěn na patře tlamy a v případě divokých koček je to další nástroj, který jim umožňuje zjistit, co se děje kole a jestli se někde opodál nepotuluje jiné, třeba nebezpečné zvíře. U domácí kočky nemá flémování stejný životně důležitý význam jako u její divoké sestry a není tedy tak zřetelné.

Předení
Jak a proč kočky předou je diskutabilní; ve skutečnosti ještě nikdo vědecky nezodpověděle otázku, proč a jak tenhle typický kočičí projev vzniká. Existuje domněnka, že kočičí předení vzniká následkem elektrického impulzu generovaného mozkem, který přebírá a přenáší centrální nervový systém a způsobuje, že dochází ke smrštění uřčitých svalů, zvlášť těch, které jsou v blízkosti hrtanu, a které následkem tohoto smrštění rezonují. Výsledkem je předení, které je vnímáno jako vibrace celého těla, ale je především slyšitelné v oblasti nosu a tlamy. Proč vlastně kočky předou, je už docela jiná záležitost a tady je pár kožných teorií:
  • Předení pomáhá zvyšovat účinnost oběhového systému a udržuje tak kočku zdravou.
  • Tlumené předení znamená požadavek a hlasité je díkem za to, že kočka dostala to, co chtěla - obvykle jídlo!
  • Je to uklidňující signál, který matka vysílá pro kotě.
  • Je to signál, který kotě posílá matce jako zprávu, že je vše v porádku.
  • Dominantní kočka přede v přítomnosti kočky podřízené, aby jí dala najevo, že nemíní zaútočit.
  • Kočka přede když se bojí nebo když má být napadena, aby sdělila, že je jen malé bezbrannné stvoření, které nikoho neohrožuje.
  • Nemocné, neduživé kočky předou, aby si dodaly odvahy a sdělili svému okolé, že se cítí mizerně.
  • Předení je známkou toho, že se kočka baví, že je šťastná a spokojená; to je patrně nejoblíběnější důvod předení a současně i vysvětlení, s nímž by většina koček skouhlasila. Zapřeďte a váš pán vám dá nejspíš všechno, co chcete, i kdyby to měl být poslední garnát ze stolu z večeří - kočky nejsou hloupé.

Divoké kočky

Když se zeptáte kteréhokoli chovatele koček, proč si vybral právě kočku domácí, často vám odpoví, že pro její samostatnost. Tento její rys pochází z minulosti, kde se kočky obdivuhodně přizpůsobyly prostředí ve všech částech světa. Ať už se jedná o teplé nebo chladné podnebí, sníh nebo slunce, deštný prales nebo poušť, hory nebo roviny, vždy tu najdete kočku, která se dokázala v tomto prostředí dokonale adpotovat.

Psi něco o nich

12. srpna 2007 v 15:09
Pes je nejpopulárnějším doma chovaným zvířetem na celém světě. V lidské společnosti zaujímá zcela zvláštní postavení. Soužití člověka a psa je založeno na společném sdílení obydlí, potravy, přízně i nepřízně počasí a osudu. Navzájem si projevují svoji náklonnost, hrají si a pracují spolu. Tento vztah se začal vyvíjet již v pravěku, kdy se psi přidali k lidské smečce. Prapředek psa byl patrně malý savec podobný spíše lasičce, nebo tchoři a byl pojmeno-ván MIACIS. Psi v podobě, která je nám známa dnes, se objevili před zhruba 12 - 14 tisíci lety. Člověk využívá psa nejrůznějším způsobem - jako strážce, průvodce, lovce, bojovníky, tažná zvířata, nebo jako svého kamaráda. Pes sloužil také jako zdroj masa a srsti. Ačkoli se psi veli-kostí a vzhledem různí, mají všichni psi týž tvar, který se neliší od vzhledu jejich předků. Jsou to tvární a přizpůsobiví tvorové, a proto nebyl důvod, aby je proces vývoje příliš měnil. Psi mají vysokou inteligenci, jejich čich je asi milionkrát lepší než lidský. Mezi jejich dobré vlast-nosti patří vytrvalost ( například při běhu ), bývají i dobří plavci. Zrakem nevnímají barevně, vidí především bílou, černou a různé odstíny šedé. Jejich sluch je vynikající. Jejich organismus je velmi citlivý na vibrace, takže dovedou předem varovat před zemětřesením. Reagují pouze na skutečná zemětřesení, neškodné záchvěvy půdy je nevyplaší. Účinnou zbraní psa jsou zuby. Svým chováním předává informace o sobě, kdy má radost, kdy si chce hrát, kdy je smutný a kdy má jiné potřeby. V současné době je přes čtyřista plemen psů. Koncem minulého století začala být ple-mena psů rozdělována do skupin, což vytvořilo základ po posuzování psů na výstavách. Psi můžeme rozdělit zhruba do těchto skupin:

HONIČI
Charakteristickým znakem je výkonnost spojená s vytrvalostí a výborný čich. Sem patří například jezevčík, losí pes, irský vlkodav, chrt a další. LOVEČTÍ PSI
Jsou nazýváni také jako sportovní psi a zahrnují nejrůznější plemena, která byla vy-šlechtěna, aby nejrůznějším způsobem pomáhala lovcům. Vyhledávají, štvou a přinášejí zvěř. Patří sem například naháči, setři, baseti, španělé i labradorský retrívr.

TERIÉŘI
Jsou to vlastně lovečtí psi, kteří jsou schopni vypořádat se se zvířaty žijících v norách. Pochází z Británie. Jejich úlohou je najít a zabít zvěř pod zemí, nebo je vyhnat z nory před hla-veň lovce. Patří sem například skotský teriér, Velšteriér,..

UŽITKOVÁ PLEMENA
Skupina užitkových plemen zůstala po roztřídění ostatních psů. Lepší název by byl Spe-ciální psi, protože tato skupina shrnuje nejzajímavější a naprosto výjimečná plemena. Některá plemena byla vypěstována pro zvláštní zjev, jiná proto, aby splňovala určité přesné a neobvyklé požadavky, nebo aby vykonávala práci, která není v náplni kategorie honících, nebo sportovních psů. Například vojenští psi, dekorativní společník, hlídací chrámový pes a podob-ně.


PRACOVNÍ PLEMENA
Jsou vybraná plemena psů, kteří se mohou stát pomocníky člověka při jeho práci. No-šení nákladů, hlídání stád, stopování, průvodci nevidomých, tažní psi, pes záchranář a pod. Patří sem aljašský malamut, hasky, australský honácký pes a další.


SPOLEČENSKÁ PLEMENA
Jsou většinou psi menších rozměrů a plní funkci přítele a průvodce člověka. Poskytují společnost lidem starým, nemocným a osamělým. Předávají radost, oddanost a celoživotní přá-telství. Například špic trpasličí, čivava, pekingský palácový psík,...


MÍŠENCI
Běžně se shledáváme s označením kříženci, ale není to vlastně správné, protože kříže-nec je potomek rodičů dvou různých druhů. Vžitý název pro tuto skupinu je VOŘÍŠEK. Bývají odolnější, vyrovnanější a méně náchylní k nemocem než šlechtění psi. Bývají velmi dobrými společníky a přáteli. Každý kdo má svého psa ví, jak je pravdivé rčení PES PŘÍTEL ČLOVĚKA. Jeho čtyř-nohý kamarád ho vítá při každém návratu domů. Sdílí s ním jeho radosti i slasti. Potřebuje jen lidskou péči, lásku a pochopení.


Pegasové něco o nich

12. srpna 2007 v 14:32
Pegas je zobrazován jako sněhobílý kůň.Používá se jako tažné zvíře, většinou na velké vzdálenosti např. přes moře.
Pegas je také nejohroženější druh na světě.Ve volné přírodě už téměř vymizel a v zajetí se jich také moc nevyskytuje. Zdržují se u horských jezírek, kterých stále ubývá.
Má krásná křídla,která mu byla přisouzena.Proto se může vznášet v oblacích,kam se normální zvířectvo nikdy nedostalo a nedostane.
I přes to jsou Pegasové oproti jednorožcům úplně primitivní. Nemají žádné magické schopnosti ani nic podobného.

Druhy pegasů
Abraxaské - velmi silný obří bělouš
Aethonské - kaštanový hnědák oblíbený v Irsku a Británii
Granijské - šedý a obzvlášť rychlý
Thestralské - vzácné, vraník nadaný schopností neviditelnosti. Mnozí kouzelníci věří, že nosí smůlu.
Ještě je možno Pegase rozdělovat podle barev.
Jsou to tihle:

Bělouš (abraxaské):
Hnědák (aethonské):
Vraník (granijské):
Dokonce i strakáč:
A vzácný zlatý:

Jednorožci a něco o nich

11. srpna 2007 v 17:58
Jednorožec - to nádherné mýtické stvoření sněhově bílé barvy, s dlouhým rohem uprostřed čela, zná s pohádek jistě každý z nás. Ale jak se na něj dívali ve středověkých dobách? Zkusím trošku poodhalit roušku tajemství.Skutečně existoval bílý jednorožec se zlatým rohem, který je vyobrazený na tolika tapiseriích?. Popisy tohoto bájného tvora se liší text od textu. Řecký lékař, který navštívil roku 416 př. n. l perský dvůr, napsal, že v Indii žije divoké zvíře větší než kůň, s bílým tělem, tmavorudou hlavou a tmavomodrýma očima, jemuž z čela vyrůstá roh, který je asi 45 cm dlouhý, u kořene bílý, uprostřed černý a na ostré špici karmínový. Tento jednorožec je obvykle považován za kombinaci divokého indického osla, nosorožce a lehkonohé tibetské antilopy s rovnými dlouhými rohy, které se s bočního pohledu mohli jevit jako roh jeden .Plinius Starší se v 1. století n. l. ve své Přírodovědě zmiňuje o "monocerovi", tedy jednorožci, který má uprostřed čela dlouhý černý roh. Indičtí Sírové na něj pořádali lovy, nebylo jej však možné chytit živého.A jak se takový jednorožec lovil? Jediným způsobem, jak jednorožce ulovit byla sladkávůně panny, která ho zmámí na tolik, že jí položí hlavu do klína.Víra v jednorožce se neomezuje jen na západní kulturu - čínský ťi-lin prý měl jelení tělo, koňská kopyta a jediný roh, který mu vyrůstal uprostřed čela a měřil asi 4 metry. Na rozdíl od jednorožce západního, který dokáže být divoký a dokonce útočný, je ťi-lin ztělesněná mírnost: nežere nic živého a nešlápne ani na nejmenšího broučka či stéblo trávy.Ve středověkých dobách byl jednorožec ceněn právě pro svůj roh, který v rozemleté podobě působil jako protijed proti všem známým jedům. Avšak dnes již víme, že rohy jednorožce, které se nacházely v pokladnicích chrámů , nebo vladařů byly většinou slonovinové kly narvalů či mrožů, kterým se v souladu se středověkým názorem, že každý tvor má svůj mořský protějšek říkalo mořští jednorožci. A číše indických vladařů byly ve skutečnosti vyrobeny z klů nosorožce.Tak jak to tedy bylo, žili jednorožci nebo jsou jen výplodem našich fantazií? Pokud žili, možná byli právě pro svůj roh vyhubeni , ale možná někde v nedotčené přírodě, v hlubokém lese chodí v noci k tůni…
Jsou bytosti s bílou srstí, postavou podobni koni. Údajně se vyskytují ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. Jsou vybaveni léčivým rohem. Jejich mláďata se rodí se zlatou srstí a až v dospělosti se srst mění do stříbrna a pak do bíla.
Styku s lidmi se jednorožec vyhýbá, má velmi hbité nohy, takže se dá těžko chytit. Jednorožci jsou díky své síle, odvaze a rychlosti považováni za božskou bytost. Jejich roh, zářící zázračná zbraň na čele, je činí neporazitelnými a můžou být poraženi pouze lstí. K tomu je potřeba panny, která se pošle procházet se do oblasti, v níž se jednorožci pohybují. Jakmile ji jednorožec zpozoruje, lehne si pokojně k ní, položí si hlavu do jejího klína a klidně usne. Takto může být snadno přemožen.
Tak se stal jednorožec symbolem čistoty a vyobrazením archanděla Gabriela při lovu na jednorožce-jak je možno vidět na mnoha kobercích a miniaturách-symbolem Mariina neposkvrněného početí Kristova. Jako figura představuje také Kristus sám toho Nejčistšího z Čistých. Roh, žíně a krev jednorožce mají velice účinné kouzelné vlastnosti. Žíně se například vkládají do kouzelnických hůlek, roh je součástí některých lektvarů, krev udrží jakoukoli bytost při životě, i kdyby ji od smrti dělil
pouhý vlásek. Ten, kdo krev požije, však od té chvíle žije jen napůl a v zatracení, neboť zabít jednorožce je velká ohavnost, a tak tohoto způsobu používá pouze ten, kdo už nemá co ztratit.
Kvůli svému rohu je nadále symbolem královského vykonávání soudní pravomoci, protože svým rohem hubí viníky.
Je mnoho teorií o jednorožcích. Jedna tvrdí, že na nich mohou jezdit jen dívky, které jsou ještě panny. Jiná tvrdí, že na nich může jezdit každý, a další, že na jednorožci nemůže jezdit nikdo. Já se přikláním k druhé variantě.Na jednorožci může teoreticky jezdit každý, ale dokáže to jen velmi málo lidí. Buď se musíte s jednorožcem dohodnout, nebo to můžete zkusit násilnější cestou - zkusit na něm jet proti jeho vůli. Je to ale velice nebezpečné, protože jednorožec je velice hrdé a inteligentní stvoření. Málokdy strpí, aby se s ním zacházelo jako s obyčejným koněm. To, co jednorožce odlišuje od koně je jeho roh, ve kterém je ukryta všechna jeho magická moc. Každý jednorožec se může díky svému rohu přeměnit v jiného tvora. Záleží na na schopnostech jednorožce kolik podob může mít, ale maximum je myslím 4. Obvyklé jsou 3 a někteří mají jen 2. Každý jednorožec si ale musí zachovávat svůj roh, i když jen zakrnělý, jinak by se nemohl proměnit zpět. Jeho roh je také jistým způsobem dorozumívání, protože roh je dutý a dá se na něj vyluzovat pro každého specifická melodie. Některé zní jako harmonika, zvonky, saxofon, atakdále atakdále... Jednorožec díky magii vydrží daleko déle a rychleji běžet než obyčejný kůň. Jednorožci jsou také velice nebezpečnými soupeři, protože jejich roh se dá využít i jako zbraň. Také není pravda, že jsou jednorožci bílý. Jednorožci hýří všemi barvami. Mohou být purpurový, modří, hnědí, černí, stříbrní, zlatí, šedí, mohou být strakatí, nebo mohou být duhoví.

Vlci něco o nich

11. srpna 2007 v 17:16
Latinský název:Canis lupus
Třída: savci
Řád: šelmy
Čeleď:psovité
Rod: vlk
Druh: vlk obecný
Způsob života: ve smečce
Rozšíření v ČR: Šumava, Beskydy
Rozšíření ve světě: celá Evropa
Potrava: malí a velcí savci, obratlovci, hmyz, rostliny
Doba březosti: 64 dnů
Počet mláďat: 4 - 6
Délka těla:100 - 170 cm
Délka ocasu:35 - 50 cm

Hmotnost:30 - 55 kg

Celkové zbarvení srsti je žlutošedé s tmavějšími tóny na hřbetě a nenápadným rezevým nádechem na krku, bocích a stehnech. Na rozdíl od psa (německého ovčáka) má kratší trojúhelnikovité boltce, oči postavené šikmo a ocas nenosí nikdy vodorovně.

Způsob života: Kromě doby rozmnožování žije ve smečkách, jež jsou nejčastěji tvořeny příslušníky jedné rodiny. Je velmi pohyblivý a obývá velké teritorium. Velikost teritoria vlčí smečky závisí na nabídce a dostupnosti potravy. Smečka se společně pohybuje po území větším než 100 km2, ale jestliže je potravy málo, může být domovský okrsek až desetkrát větší. Ostatní vlci do teritoria nesmějí. I když může dojít k napadení cizích jedinců, nejčastěji je upozorňují pachové značky močí, že území je již obsazeno jinými jedinci. Vlci si mohou značti teritorium své smečky i vytím.
Jádro smečky tvoří pár, který má mláďata. Vlci si obvykle vybírají partnera na celý život a pouze nejvýše postavený samec a samice se množí. Ostatní dospělí jedinci smečky se účastní loveckých výprav a pomáhají při péči o mláďata. Vlci mají výrazné sociální chování a podobně jako domácí psi komunikují mezi sebou čichem, držením těla a výrazem obličeje. Při pozdravu se jedinci dotýkají navzájem čenichy, přičemž podřízený vlk udržuje ocas níže a usi má stáhnuté dozadu.
Velikost smečky závisí na typu krajiny, kde loví, a na dostupnosti kořisti. Při lovu velké kořisti může smečka čítat až 20 členů. Jestliže je však kořist menší, mívá smečka okolo 7 jedinců.
Loví převážně v noci, přičemž jednotliví členové smečky vzájemně spolupracují. Najdou-li zvířecí stopu, pustí se po ní, vytrvale pronásledují kořist, než ji uštvou a strhnou k zemi. Během pronásledování mohou vlci vyvinout rychlost až 70 km za hodinu. Při jednom skoku dokáží překonat vzdálenost 5 m.

Potrava: Loví hlavně jeleny, soby, losy. Živí se však i menšími zvířaty, často také různými bezobratlými živočichy nebo v nouzi i rostlinnou potravou, odpadky nebo zdechlinami.
Člověka napadají jen vlci nemocní vzteklinou.
Rozmnožování: Páření probíhá v lednu - únoru, vlčata se rodí za 9 týdnů. V jednom vrhu je jich 4 - 8. Mláďata jsou zpočátku slepá a řídce osrstěná. Samice je dlouho zahřívá a kojí. V prvých týdnech po vrhu je vlčice s mláďaty v brlohu - houštině, pod skalním převisem apod. a vlk nosí potravu. Později přinášejí potravu oba rodiče a dospělí členové smečky. Jestliže je potrava dostatečně vydatná, už ve stáří 3 - 5 měsíců se účastní dlouhých cest spolu s dospělými členy smečky. Dospělosti vlci dosahují ve věku 2 - 3 let, celkově se dožívají 14 - 16 let.
Ochrana druhu: Na mnoha územích, kde žijí, je jejich další existence nejistá. Ačkoliv kdysi obývali prérie a otevřené lesnaté krajiny, dnes vyhledávají útočiště v hlubokých lesích, na horách či v bažinatých oblastech, kde je riziko pronásledování lidmi menší než na původních stanovištích.
Výskyt:Kdysi byli vlci po člověku nejrozšířenějšími velkými savci ve většině Evropy, Severní Ameriky a Asie. V průběhu 19. století zmizeli v důsledku přímého pronásledování z většiny zemí západní Evropy. Dnes se vlk vyskytuje Severní Americe, Grónsku, Evropě a Asii až po 15. stupeň severní šířky.
Vlci italského původu, chovaní v Bavorském národním parku, pronikli začátkem 80. let i na území České republiky.

Něco navíc:Novodobý domácí pes (Canis lupus f. familiaris) a vlk mají stejnou genetickou výbavu. Pes domácí se od vlka liší jenom dvěma významnými znaky - má menší zuby, stojící blíže k sobě, a jeho mozek je o třetinu menší než vlka. Centra učení v mozku vlka slouží k mapování území a ztrácejí význam, když zvíře žije usedle v lidských obydlích. Na druhé straně se paměťová centra přizpůsobila učení a vzrostla jejich velikost a výkonnost.
Při šlechtění psích plemen se uplatnila vlčí přizpůsobivost. Je prokázáno, že jediným předkem domácích psů je vlk.

Drak Asijský

11. srpna 2007 v 16:44
Není jistě potvrzeno, zdali asijský bratranec draka evropského je druhově stejný typ draka, či související paralelní větev vývojového stromu tohoto zajímavého tvora. Dle podstaty živlů, které jsou jednotlivým druhům obecně přičítány se zdá že se nějaké rozdíly přece jen vyskytují. Zatímco evropský typ draka vykazuje spíše spojení se zemí a ohněm, je asijský typ draka podstaty spíše vodní a větrné. Rovněž je na oba typy různě nazíráno z pohledu jejich příslušnosti ke kategoriím "dobra" či "zla".

Zatímco evropská druhová větev je spíše chápána (jistě ovlivněna pohledy církve), jako představitel zla a chaosu, je asijský typ draka místním obyvatelstvem jednoznačně chápán, jakožto představitel dobra a vrcholný představitel řádu. Důkazem pro toto tvrzení je např. sepětí takřka všech vládnoucích dynastií v Číně s drakem. Symboly draka bylo například pošito i roucho čínského císaře. V Japonsku i v Číně se vládnoucí dynastie považovala za potomky nebeského draka.
Drak byl chápán, jako dobrotivý patron rolníků. V Číně byly na jeho počest budovány tisíce chrámů se sochami draka, ke kterým byla pořádána lidová procesí s obětinami. Účelem těchto procesí pak bylo naklonit si draka, patrona deště a přivolat déšť na vyprahlá pole.
V asijské mytologii je drak chápán, jako znamení zrodu, symbol jara.Drak také symbolizoval ženský prvek jang (což ovšem, žádného zkušenějšího muže nemůže překvapit :-D) a východní světovou stranu.
Drak je dokonce znamením čínského zvěrokruhu, se zvláštní symbolikou. Děti narozené ve znamení draka bývají pokládány za předurčené k vládě a štěstí. Podle legendy pozval Budha všechna zvířata ze svého království na nový rok na svou oslavu. Pozvání přijala všechna, ale pouze dvanáct z nich se dostavilo a prokáza-

Hra draků přivolává déšť, povšimněte si bleskových výbojů, kolem kořenů křídel.
lo tímto svou úctu. Vděčný Budha pak každé z nich ustanovil patronem roku. Zvířata se ve svém panování střídají. Drak je patronem zrozenců v těchto letech - 1952, 1964, 1976, 1988.
Podle lidových pověstí a legend lze docela dobře usuzovat o způsobech a schopnostech asijského typu draka. Podle legend čínský drak téměř nikdy nechrlí oheň, ale téměř vždy je ve spojení s vodou. Nedokáže sice vodu chrlit, podobně, jako jeho evropský bratranec chrlí oheň, ale zřejmě dokáže ovlivňovat kondenzaci vodních par v ovzduší do té míry, že se dá hovořit o fenoménu přivolávání deště.
Drak asijský, neboli východní má ještě dvě odlišné vlastnosti, které mu umožňují přežití do dnešních dnů. Tento typ draka dokáže razantním způsobem ovlivnit svou velikost (od rozměru hmyzu až k rozměru hory) a další důležitou schopností tohoto typu draka je schopnost stát se neviditelným. V neviditelné podobě pak je schopen dohlížet na chod věcí ve svém teritoriu.
Číňané věří, že drak je symbolem života a jeho dech má oživovací a léčivé vlastnosti. Nezřídka je čínský drak zpodobňován s rostlinami rostoucími přímo z jeho tlamy.
Zcela samostatnou kapitolou v mytologické drakouce je biologie tohoto tvora. Zatímco evropský drak podle svých typických tvarů je podobný plazu, je asijský typ draka zřetelně podobnější hadovi. Zde je výrazně patrný vliv biotopu ve kterém se tento tvor vyskytoval. Hadovitý, velmi ohebný tvar těla je zřetelnou výhodou pro tvory pohybující se ve vodním prostředí. Pro mnohá zobrazení čínského draka je rovněž typický lopatovitý tvar zakončení ocasu, rovněž výhodný pro život ve vodě.
Přes zřetelné sepětí tohoto typu draka z vodním živlem lze doložit mnohými zmínkami jeho přítomnost i na souši, či ve vzduchu. Jeho existence v těchto prostředích pak byla očitými pozorovateli chápána, jako naprosto přirozená. Je to o to podivnější, že všechna vyobrazení tohoto typu draka má zřetelně zakrnělá křídla, popřípadě jim křídla chybí úplně. Zdá se, že je tedy nutné akceptovat fakt, že drak své schopnosti létat dociluje jinými prostředky než jen pouhou silou svých křídel. Zde mohou být návodem pro vysvětlení této záhady zvláštní obrazce u kořenů křídel, či u tvarově výraznějších hřbetních hran a hran křídel. Tyto obrazce jsou nápadně podobné zášlehům energie, či bleskovým výbojům. Můžeme pouze spekulovat, zdali se asijskému typu draka přirozenou cestou podařilo spoutat nějaký typ energie a využít k schopnosti létat.
Jedním z přirozených činitelů, který ovlivnil vývoj asijského typu draka po fyzické stránce i po stránce
jeho schopností byl o mnoho větší prostor pro jeho teritorium. Zdá se, že nekonečné rozlohy Asie umožnily tomuto draku rozvoj do kvalit, které jeho evropský příbuzný nedosáhl. Typický je také vyšší výskyt zmínek o inteligentním typu draka. Větší rozlohy umožnily také pokojnější snášení draka s lidským obyvatelstvem a poskytly mu také dostatek času a pohodlí pro přirozený vývoj.
V mnohých rysech je asijská varianta dračího druhu podobná té evropské. Typickým rysem je dlouhověkost a pomalý vývoj k dospělosti jedince. U některých typů je zmiňována zvýšená světlocitlivost.
Podobně jako u draka evropského je i východní typ draka spojován s majetkem. Na rozdíl o západního draka u kterého fixace na majetek bývá spojována s chamtivostí a lakotou, je u draka východního chápána tato tendence jako schopnost rozmnožovat a tvořit
majetek. Stejně jako v Evropě byly zkazky o dračích jeskyních plných zlata (viz výzva k nahlášení nově objevených jeskyní s dračím pokladem redakci - článek Drak západní) byly i v Číně populární legendy o "dračí perle". Tuto perlu údajně vlastní každý drak, může jí zapůjčit, popřípadě mu může být i ukradena. Tato perla má prý schopnost rozmnožovat majetek vlastníka a zvyšovat jeho moudrost.
Drak asijský, čínský, nebo také východní je ukázkovým případem, že je možná existence mytologické fauny s člověkem. Můžeme si pouze přát za všechny milovníky draků, griffinů, či bazilišků, aby bylo více podobných šťastných příkladů.

Okřídlená varianta draka asijského

Drak Evropský

11. srpna 2007 v 16:40
Středověk proslul systematickou likvidací draků ve jménu křesťanské víry. Na této fresce je rytíř zabíjející sotva vylíhlého dráčka. Činí tak bezpečným způsobem, pomocí dlouhého kopí ve chvíli, kdy je dráček naprosto bezbranný.
Dračí rod je svou různorodostí i mnohotvárností v říši mytologických příšer naprostým unikátem. Zdá se, že životaschopný dračí druh dokázal nalézt recept, který mu umožnil přežít druhohorní katastrofu. Recept na přežití spočíval v neuvěřitelné přizpůsobivosti. Draci dokázali mutovat do tvaru i barvy, který byl pro přežití v daném prostředí nejvýhodnější. A nejen to, změnu kvalit vnějších a tím pádem prostému lidskému oku viditelných, doprovázela i podobná přizpůsobivost kvalit vnitřních. Namátkou uvedu třeba schopnosti dračího metabolismu, či pestrost projevů dračí magie.
Draci provázeli lidstvo již od pradávna, jak lze doložit rozličnými artefakty prakticky z celého období lidské historie. Zajímavým pramenem jsou také národní legendy a pověsti mnohých národů. Zdá se, že dračí rod byl rozšířen po celé Eurasii.
Prvé zmínky o dracích pochází již z období starověku. Ve Řecku byl drak hlídačem zlatého rouna (bližší pověst Iáson a zlaté rouno), v Babylóně epos Enuma Eliš, či v Egyptě legenda o bohu Re a hadím draku Apopisovi. Dračí legendy se však nevyskytují pouze ve Středomoří. Nalézt je můžeme prakticky v celé Evropě.


Drak Evropský


Výraznou úlohu draků můžeme vystopovat v germánských pověstech. Příběhy o boji Thora s drakem, či boji Siegfrieda s drakem Fafnirem jsou výraznou součástí skandinávské mytologie.
Obecnými rysy těchto starověkých pověstí je velikost draka, která často nabývá téměř kosmických rozměrů a etický význam, které v tehdejším chápání v evropské oblasti draci zaujímali. Draci byli vesměs chápáni, jako rovnocenní konkurenti bohů a reprezentovali tak antagonistické postoje. Draci byli tedy symbolem chaosu, který rozvrací řád nastolovaný bohy. Zároveň ovšem byli draci vnímáni i jako symbol síly a moci. Mnozí starověcí monarchové i rytíři ranného středověku byli uchváceni silou příslušníků dračího rodu natolik, že si je jako symbol vložili do svého znaku (viz legenda o Merlinovi, souboj červeného draka s bílým)
S postupem doby přestávali draci být konkurenty bohů a začali se stávat konkurenty lidí. Křesťanská věrouka v nich začínala spatřovat symbol ďábla. Křesťanští rytíři byli vedeni k systematickému vybíjení dračí populace. Jejich "hrdinské" kousky, zejména při likvidaci dračích líhní, či zabíjení mladých nezkušených draků, pak byly glorifikovány a oslavovány v rytířských pověstech.
Tato středověká genocida dračího plemene způsobila vymizení draků z evropské oblasti.
Jaký však je doopravdy dračí druh a co je o něm známo? Draky nelze vzhledem k jejich tvarové různorodosti klasifikovat dle vnějšího vzhledu či vnitřní fyziognomie. Draci mají svou stavbou nejblíže k plazům, ale u některých variant nalezneme i prvky společné s rybami, ptáky, či savci. Draci jsou vždy vejcorodí. Jejich líhniště byla, vzhledem k dlouhodobé zranitelnosti dračích mláďat či vajec zuřivě chráněna rodiči. Bohužel právě tato okolnost vedla později k omezení jejich populace.
Mezi Draky je podobně jako u jiných plazů vždy větší samice. Někdy bývá, zejména při společném hnízdění také dominantnější. Draci navazují dlouhodobé monogamní vztahy v období prvního páření při tzv. zásnubních letech. Tento akt spočívá v pronásledování samice v říji nezadanými mladými draky. Ten nejvytrvalejší a nejsilnější, který jí dostihne se stává jejím druhem. Pokračování tohoto vztahu lze spatřit v následném budování líhniště a snahou vyvést mladé.
Draci jsou díky schopnosti zpomalit svůj metabolismus dlouhověcí. Bohužel stejně dlouho trvá jejich mládí. Drak je tvarově plně vyvinutý prakticky již po vylíhnutí. Je však schopen se plnohodnotně bránit, či rozmnožovat až po delším časovém období (50-100let). V tomto období a prakticky pak po celý další život drak roste. Vývoj rozumových schopností pak trvá ještě déle.
Draky lze z hlediska inteligence (a schopnosti provozovat vědomou magii) řadit do dvou kategorií. Draci inteligentní, schopni řídit se rozumovou úvahou a komunikovat (často však pouze telepaticky) a draci nevědomí, či zvířecí, žijící podobně jako jiní predátoři.
Renesance bylo období, kdy byli lidé přístupni novým myšlenkám. V této krátké časové periodě bylo také omezeno vybíjení draků. Mnozí renesanční myslitelé pak zvažovali jejich využití v praktickém životě, například ve vojenství.
Na obrázku studie dračí anatomie - Leonardo da Vinci.
Dračí metabolismus, a zejména jeho projevy při obraně či útoku zvířete se staly legendárními. Jak již bylo předesláno, drak je predátorem. Nepohrdne jakoukoliv větší kořistí a jsou i známy případy, kdy konzumoval kamení či jiné neživé předměty.
Co do obranné a útočné taktiky lze, kromě přirozeného použití zubů, drápů a celého těla, zmínit využití přirozených funkcí těla.
Drak používá vždy jednu z níže zmíněných variant.
- Oheň. Drak je schopen chrlit oheň, či dým. Předpokládá se, že musí před tím zkonzumovat jisté množství nerostů. tento typ draka údajně negativně reaguje na styk s vodou.
- Kyselina a toxiny. Podobným způsobem, jako chrlení ohně zřejmě u draka funguje varianta chrlení jedů či kyseliny. Tato varianta
Je poněkud vzácná, je možné, že se jedná pouze o vývojové stádium draka vedoucímu k nejrozšířenější variantě - chrličů ohně. V boji je velmi zranitelná při v případě mechanického poškození tělních dutin, ve kterých uchovává chemické směsi a kyseliny.
- Led a mráz. Tento typ draka je nejrozšířenější v severských oblastech. Zdá se, že nízká průměrná teplota vede i ke změnám v tělním metabolismu a k mutacím i v této oblasti. Tento typ draka chrlí místo ohně soustředěný proud sněhu a ledového dechu vedoucího k zmrznutí oběti. Ledový drak je pak přirozeným nepřítelem draka ohnivého.
Další významnou oblastí dračích schopností byla v dřívějších dobách schopnost letu. Většina draků používala k letu blanitých křídel, ale vyskytly se i ojedinělé mutace s peřím (viz Quetzolcoatl - opeřený had Aztéků). Fakt, že draci mohou létat byl jedním z důvodů, proč byli draci vnímáni tak rozporuplně. Schopnost letu jim také mnohdy dokázala zachránit život.
Dračí magie se stala příslovečnou. Draci vyvíjeli své schopnosti zejména tím směrem, který jim umožnil přežít, či uniknout hrozbě. Mezi častěji zmiňované magické schopnosti draků patří:
- Odolnost vůči magii - nejen středověcí rytíři byli přirozenými nepřáteli draků. Draci byli rovněž vystaveni magickým útokům ze strany kněžské magie, či jiným čarodějným útokům. Dračí kůže byla schopna absorbovat neuvěřitelné množství magické energie z případného útoku.
- Schopnost telepatie - draci spolu podobně jako některé jiné živočišné druhy komunikovali podvědomou telepatií. Zajímavostí bylo však její vědomé používání inteligentními poddruhy draka v komunikaci s lidmi. Zde lze jen litovat možnosti ztráty poznání jiné kultury.
- Schopnost metamorfózy - draci byli schopni pokročile měnit své tělo tak, aby bylo podobné strukturou a tvarem okolnímu prostředí. tato schopnost byla údajně tak pokročilá, že byli draci schopni změnit tvar svého těla i do lidské podoby.
Draci byli hromadně vybíjeni z mnoha důvodů. Kromě již zmíněných důvodů teologických, zde byl i nemalý finanční prospěch z prodeje různých částí jejich těla. Zejména byla ceněna jejich kůže (magicky odolná), jejich jazyk a krev (víra ve schopnost porozumět řeči zvířat). Či jejich zuby a drápy (prospěch válečníkům, drápy byly jedovaté pro elfy). Dračí šupiny na pancíři pak měly údajně dar odrazit jakýkoliv šíp či oštěp.
Jak již bylo dříve řečeno draci byli chápáni jako symbol chaosu a často byli ztotožňováni se silou živlů. Byli respektováni pro svou sílu a co je zajímavé, také pro svou moudrost (zřejmě reakce na vzácná setkání s inteligentními draky). Jednou z dalších osudových vlastností draků byla také jejich láska k blýskavému kovu a drahým kamenům. Jisté je, že tato vlastnost byla jistě nadsazována, i když časté zmínky i přes chamtivost lovců draků dávají tušit, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Proto kdokoliv nalezne dračí jeskyni s pokladem, nechť tak oznámí ještě před kořistěním redakci Akademie. Rádi bychom zjistili více informací o tomto druhu.

Rituál v hodině Draka

11. srpna 2007 v 16:27

Hodně ze své síly a energie čerpá domov také z půdy, na níž stojí.Kdykoli se energie domova unaví nebo je přetížena nahromaděním nadměrné jinové energie, je účinnou metodou, jak domovu dodat energii, její načerpání z půdy. Představte si, že pod vaším domovem je základový kabel, který připomíná mohutný trubicový kořen spojující jeho střed s útrobami země. Myslete na něj jako na tlustý kořen, který sahá hluboko do půdy a vysílá vzhůru tisíce kořínků, čerpajících energii ze země a dodávajících ji k vám domů.
Tato vizualizace velmi účinně oživuje energii vašeho domova. Přivádí do domu mocnou zemskou čchi a je obvzlášť dobrá k posílení vztahů mezi jeho obyvateli. Představujte si, že tento kořen zasahuje až hluboko do půdy a přečerpává do domu mocnou zemskou energii. Je jako základový kabel schopný vyrovnávat čchi u vás doma tím, že dodává základové energii domu sílu a svěžest.

Toto posílení je výborné, když máte pocit, že svět je proti vám, když se cítíte nemilovaní a potřebujete přátele. Vytváří velice útěšnou energii, kdykoli procházíte obdobím deprese nebo máte více problémů se svými vztahy, než by se slušelo, nebo vás na úřadě sužuje politikaření.

Toto posílení základového kabelu je třeba provádět časně ráno v hodině draka, mezi sedmou a devátou. Tehdy je vizualizace nejúčinnější.

Současně se porozhlédněte po bezprostředním okolí svého domova. Postarejte se, aby příliš blízko vašeho domu nebyly žadné stromy. Pokud tu jsou, zajistěte aby jejich listí nestínilo váš dům do té míry, že by blokovalo životodárnou sluneční energii. Taky kořeny blízkých stromů ruší neviditelné zakladové kabely domova a způsobují, že jeho obyvatelé zažívají vratkost a nerovnováhu. Výsledkem je pak ztráta podpory přátel a kolegů. Vycítíte-li takovou situaci, postavte se časně ráno před svůj dům, zhluboka se nadechněte, natáhněte obě ruce před sebe a představte si velmi jasné žluté světlo v základech střední části domu. Představte si, jak se základový kabel plní žlutým světlem, a sledujte je v duchu až hluboko do země. V duchu "uvidíte", jak se základy rozzáří, když se jich dotkne vaše vědomí. Potom se snažte vycítit, jak vzhůru do vašeho domova proudí energie a stabilizuje jej.

Věnujte několik okamžiků vytvoření mentální představy svého domova s jeho základovým kabelem rozzářeným řadou spletí kořenů zarůstajících hluboko do země.
Myslete si při tom: "Posiluji svůj domov základovou energií země. Dodává domovu stabilitu a vnáší zpět do našich životů štěstí dobrých vztahů."

Drak Germánský

11. srpna 2007 v 16:23
V severském bájesloví se s drakem setkáváme v podobě Fafnira. Tento netvor vydechující jed střeží poklad, který si jeho otec vymohl na bozích jako výkupné. Fafnirův bratr, kovář trpasličího vzrůstu Regin, si chce poklad přivlastnit a přemluví mladého hrdinu Sigurda k tomu, aby draka usmrtil svým mečem Gramem - v písni o Nibelunzích je Seigfrid s mečem Balmungem. Když se rek vykoupe v dračí krvi, stane se nesmrtelným. Podle jiného podání si Sigurd upeče dračí srdce a popálí si přitom prst. Když si ho strčí do úst, dostane se jazyk do styku s dračí krví a hrdina porozumí ptákům, kteří jej varují před lstivým Reginem.

Draci něco o nich

11. srpna 2007 v 15:58
Draci z latinského draco jsou nejznámější kouzelní tvorové.V dávných dobách znamenalo zabít draka stát se králem.Draci i přesto že umí nahánět hrůzu, dokážou být i dobromyslní.Mnozí lidé mají z draků strach jen kvůli jejich vzhledu.Tento popis je z roku 600 n. l , čtenáři ho brali vcela vážně :
Drak jest největším ze všech plazů i jinými živých tvorů na zemi. Má drobný obličej a uzké nozdry.Nozdrami se nadechuje a z úst vyplazuje jazyk. Jestliže je vyvlečen z jeskyně , vrhá se do vzduchu a letem svým víří obrovské vzduchové vlny.Jest to arci jeho ocas a nikoli zuby, vnichž spočívá jeho síla , a nebezpečný je spíše úderem ocasu než svými čelisti. Jedem uškodit nemůže, smrt však dokáže způsobit i bez jedu, zabije totiž vše ,c o ovine závity svého těla.A dorůstá takové velikosti , že před ním bezpečný není ani slon. Rodí se v Ethiopii a Indii, v samotném srdci celoroční výhně.
Dobrá stránka draků
Draci však nemusí být nepříteli lidí. Zejména v Asii se drak považuje za dobrotivého tvora, přesto občas má sklony k panovačnosti.Nejdůležitější ovšem je , že je symbolem vůdcovství.Asiijský kalendář je rozdělen na dvanáctileté cykly a každý z dvanácti roků tohoto cyklu je připisován vlivu určitého zvířete.Lidé narození v Roce draka jsou považováni za nejlepší vůdčí osobnosti a spojují v sobě silnou vůly s velkorysou povahou (roky draka
1952,1964,1976,1988,2000 )
Co se nachází uvnitř dračí hlavy?
Někteří odborníci tvrdí tvrdí, že v dračí hlavě lze najít kouzelný drahokam zvaný drakonit.Z hlavy draka lze vyříznout drahý kámen , není to však kámen ,jestliže se ho nezmocníme ,dokud je drak na živu .Pokud je drak před jeho vyříznutí zemře, vyprchá s jeho životem i kouzelná moc kamene ale i magická tvrdost.Muži neobyčejné odvahy a neohroženosti vyhledávají jeskyně , v nichž draci přebývají. Pak si vyčíhají okamžik, kdy draci vyjdou ven za potravou ,proběhnou kolem nich a hodí jim byliny které přivolávají spánek.Když drak poté usne , vyříznou jim drahokam z hlavy, za tento čin dostávají vysokou odměnu.Králové tyto drahokamy nosí i přesto že jsou tak tvrdé že eště nikdo nenašel způsob jak je opracovat.Mají čistě přirozenou barvu.Kouzelné učinky měla i dračí krev.

Draci mají voštinové kosti, díky nímž jsou lehčí. Také mají dva plicní vaky navíc o objemu 5 kubíků. V nich se při velké aktivitě tvoří vodík, který umožňuje létat. Nejdřív by však v sobě neměli mít nestrávené jídlo, to totiž zhoršuje pohyblivost a zvětší váhu draka. Draci mají řezáky na trhání masa a stoličky na drcení. Draci si musí udržet vlastní teritorium, bez něho totiž nemá pravidelnou potravu a nemá možnost se spářit. Při nejdůležitějším boji o získání teritoria zahyne až polovina mladých samců. Před každým bojem drak spoliká vzácný kámen který mu umožňuje chrlit oheň. Oheň chrlí díky vodíku v plicních vacích a to znamená že při každém vychrlení ztrácí část vodíku a snižuje se jeho pohyblivost. Oheň tvoří pomocí vodíku a metanu, který zapaluje platinou a kyslíkem. Před hrtanem má speciální masivní záklopku, která zabraňuje vstupu vody do plic aby mohl tvořit oheň, zároveň také záklopka chrání hrtan před popálením. Draci přežily dinosaury i velkou Zemskou zkázou, kdy meteorit o velikosti Mount Everestu narazil na Zemi. Nikdo a nic kromě žraloků, mořských želv, krokodýlů a draků nepřežil. Suchozemští draci ale také zahynuly. Mořští draci přežily díky životu ve vodě. Někteří suchozemští draci se ale pro přežití nastěhovaly do vody, z jejich plicních vaků se staly dýchací měchýře, z ocasu kormidlo a z křídel ploutve. Po nějaké době se mořští draci přesunuli i do mělčin a poté se znovu vydali na souš.
Věda o dracích
Drakologie je nauka o dracích. Zabývají se jí drakologové, kteří studují: etologii= chování draků, anatomii= stavbu těla a fyziologii= studium vnitřních procesů.

Stavba těla
Zvláštností draka je, že je z části teplokrevný a z části studenokrevní, čili homoiothermní tvor.
Asi bych měla uvést i vysvětlení. Teplokrevní je z toho důvodu, že létá a pro studenokrevné tvory je to nemožné. A studenokrevnost se projevuje tím, že dokáží na krátkou dobu vyvinout prudkou energii.

Kostra
Drak je dnes největší létající tvor, jehož tělo však nemůže být stejně jako u jiných létajících živočichů. Kosti jsou lehké, ale tvrdé, též jsou duté, díky čemuž snižují hmotnost a draci mohou snáz létat.

Svalstvo
Draci mají velmi složitý svalový systém. V některých místem mají ohromnou sílu.
Dokáží nést těžká břemena, ovšem ve vzduchu toho unesou méně.
Dle stavby těla (můžete se na ně podívat v obrázcích - antropologie) drak nemůže rychle běhat, protože nemá dokonale vyvinuté svaly na noho, tento nedostatek vykompenzovali jejich dokonalostí letu a u některých plemen i šplhu.

Šupiny
Skoro celé tělo draka, kromě krku a břicha, je pokryté šupinami. Na místech, kde šupiny nejsou někteří draci nosí krunýř z drahokamů. Ten slouží jak k ochraně tak k ozdobě, Drak si tam drahokamy přilepí svými slinami, které hodně lepí.
Šupiny mají tvar kapky, drak, kdykoli si chce šupiny očistit tyto šupiny může naježit. Drak je velmi čistotný tvor, rád si udržuje svoji kůži čistou.
Jiní plazi se svlékají z kůže, drak to nepotřebuje, protože šupiny rostou spolu s drakem jako lidské vlasy a nehty a taky(vyjma nemoci) neodpadávají.

Křídla
Křídla jsou založena na principu, který najdeme i u jiných letců. Tzn. Že palec a čtyři velice dlouhé prsty se spojily blánou, podobně jako u netopýra. Blána není spojena u ramene, nýbrž blízko spodní části zad draka a přiléhá ke stehnu. Kdyby tomu tak nebylo, drak by pouze mohl létat ve svislé poloze.

Rohy a hřebeny

Ocas
Má hadovitý charakter. Na konci bývá ukončený kostěnými nebo rohovinovými trny, u některých druhů jedovatými.

Zbarvení
Každý drak má zcela jiné zbarvení. Existují čtyři základní barvy: modrá, červená a zelená, které se různé kombinují, čímž vznikají krásná zbarvení. Někteří draci jsou i díky své barvě pojmenováni.

Oči

Často jsou dračí oči popisováni jako plazí se svislou štěrbinou zřítelnice, na rozdíl od plazů však draci vidí výborně i v šeru.
Vyskytují se tři typy očí: normální (kulatá zornice), svislá zornice a nebo oči bez zorniček.
Možná vás napadne otázka. Vidí draci bez zorniček? Nejlepší vysvětlení je, že nemají žádnou sítnici, ale místo toho jsou světelné receptory rozšířeny homogenně v očích. To znamená, že fotoreceptor blízko pod povrchem může vidět předmět v nedohlednu, a fotoreceptory umístěné hlouběji se mohou dívat na předměty, které jsou blíže.
Toto by také znamenalo, že oči jsou vždy zaostřeny, bez ohledu na vzdálenost předmětu. Nicméně nemůže mít stejnou přesnost zachycení jako sítnice, protože drak nemůže mít mnoho receptorů bez toho, aby to omezilo množství světla; velké množství buněk by zabraňovalo světlu pronikat do hlubších vrstev v oku.

Dechové zbraně

Ihned vás jistě napadne, že drak chrlí oheň. Existují však další způsoby, a to mrazivý dech a kyselinový dech.

Ohnivý dech
Jak vzniká oheň v hrdle draka? Základ ohně je v potravě, protože při trávení se vytváří plyn, methan. Draci si ho skladují ve zvláštním typu plic, sloužících jako "kanistr". Později tento plyn bude smíchán s malým množstvím fosforu.
Draci využívají této zbraně při lovu nebo boji.

Mrazivý dech
Opět založen na trávení. Při trávení se vytváří plyn, dusík, který při silném stlačení svaly je jako chladící systém. Používají ho pouze k boji. Když chce drak zmrazit svého protivníka, uvolní velmi stlačený, skoro kapalný dusík do plic, a když se plyn dostane na vzduch, nepředstavitelnou rychlostí se dekomprimuje. Toto má za následek, že plyn pohltí všechno teplo v jeho okolí a jeho vlastní teplota se pohybuje okolo -50 °C.

Kyselinový dech
Nejsnadnější typ dechu. Všichni organičtí tvorové vylučují žaludeční kyselinu k rozkládání jídla. Drak, který může plivat kyselinu, má speciální orgán, který produkuje silnou kyselinu chlorovodíkovou (HCl), kterou drak uvolňuje, když dýchá.

Mláďata a rozmnožování
U draků není pohlavní dimorfismus(dvojtvárnost), prakticky nejde skoro poznat, jestli je drak samec, nebo samice. Drakologové to poznají podle obecného chování, nebo přehlédnutelnými změnami v jejich zbarvení. Dračí vejce je vlastně kožená blána, kterou mládě při narození prokousne. Doba, jak dlouho je mládě ve vejci není známá. Odhaduje se až 5let.
Jak se draci páří? Nazývá se to "dračí pád". Samec a samice letí vysoko na obloze, potom se uchopí, složí křídla a letí volným pádem k zemi. Potom v určité výšce otevřou křídla a hladce přistanou na zem.

Dračí věk a smrt
Jak umírají? To nikdo neví, někteří drakologové si myslí, že dosáhli tak velkých magických schopností, že vůbec neumírají přirozenou smrtí. Draka může zabít jiný drak, nebo magická zbraň či kouzlo, ale drak by musel být mladý, proto lidé plenili dračí hnízda a rozbíjeli vejce, když byl drak na lovu.

Dračí plemena
Známe 12 základních plemen, zde je vám prozatím vypíšu a snad v blízké budoucnosti i přidám nějaké podrobné info.
  • Hebridský černý
  • Velšský zelený
  • Norský ostrohřbetý
  • Novozélandský opálooký
  • Peruánský zmijozubý
  • Rumunský dlouhorohý
  • Čínský ohniváč
  • Švédský krátkonosý
  • Ukrajinský zelenobřichý
  • Polární stříbrný
  • Maďarský trnoocasý
  • Severoamerický Duhový Opeřený

__Barvy šupin__
Bílé šupiny
Platinové šupiny
Šedé šupiny
Stříbrné šupiny
Tmavě stříbrné šupiny
Černé šupiny

Slabě červené šupiny
Červené šupiny
Rudé šupiny
Tmavě rudé šupiny
Rudohnědé šupiny
Tmavěrudohnědé šupiny
Orandžové šupiny
Světle žluté šupiny
Bledě žluté šupiny
Sitě žluté šupiny
Žluté šupiny
Světle zlaté šupiny
Zlaté šupiny
Tmavě zlaté šupiny
Světle zelené šupiny
Bledě zelené šupiny
Zelené šupiny
Tmavě zelené šupiny
Khaki šupiny
Perleťové šupiny(bohužel sem nenašla perlťovou barvu)
Bledě modré šupiny
Aqua šupiny
Ledové modré šupiny
Modré šupiny
Tmavě modré šupiny
Fialovo modré šupiny
Světle fialové šupiny
Bledě fialové šupiny
Fialové šupiny

Dračí hlas

Jednou z oblíbených kratochvílí draků je hudba. Zpravidla mají velký smysl pro rytmus, nádherný hlas, a když na sebe vezmou lidskou podobu, stávají se z nich virtuosové na smyčcové nástroje. Jejich hlas, sytý bas nebo baryton, vyjadřuje značnou vášeň, a tak v posluchačích vzbuzuje silné emoce. Je známo, že na lidi může působit jako uhranutí. Když draci mluví, ti, kdo jsou natolik neopatrní, že se odmlčí a naslouchají jim, jsou očarováni. Není pravda, jak se všeobecně traduje, že by draci těchto svých schopností využívali jako prostředku ke svádění svých obětí, ale jejich krásný, medový hlas a bezvadná dikce působí podmanivě, a každý, kdo s nějakým drakem rozmlouvá a nedá si přitom pozor, může podlehnout jeho kouzlům a zapomenout, že stojí před strašným predátorem.
Ačkoli rozmlouvat s draky je krajně nebezpečné, obvykle se neuchylují k překvapivým útokům nebo úskokům. I tak však máme co do činění se zvráceným tvorem oddaným věci zla.

(Montse Sant)

Přirozená síla typu


Draci měli kromě všech vedlejších útoků i nejmocnější sílu jejich typu. Tato síla se lišila od typu k typu. Někdy se při křížení typů vytvořily i nové schopnosti. Draci blesků a energií umí ovládat blesky a počasí, draci vzduchu tajfuny, tornáda atd. Nejmocnější síla v jejich pařátech !!!
Název typu draka moc kterou ovládá
Draci válekNenávist, strach, výborně létá a chrlí oheň
Bestiální draciDokáží měnit svou podobu a komunikovat se zvířaty
Kamenní draciVládci skal, kamenů a každé horniny
Draci blesků a energiíOvládají blesky a všechny energie (elektřinu atd.)
Kostliví draciMoc nad zombie a kostmi a hřbitovy.
Draci magnetismuMoc nad magnetickými silami
Draci světla (dobra neboli bílí draci)Moc nad životem, světlem, jednorožci a prvotním dobrem
Hadí draci (hadoještěři)Moc nad plazy a přeměnami svého těla
NekrodraciMoc nad smrtí, temnotami, démony a prvotním zlem
Hmyzí draciMoc nad hmyzem a užasné přírodní brnění
Draci lesů a přírodyMoc nad lesy, lukami a poli
Přízrační draciMoc nad nejasnými silami které kdysy dávno stvořily vesmír.
Sluneční draciMoc nad sluncem a světlem.
Měsíční draciMoc nad měsícem a částečně nad moři a oceány.
Čínští draciPolobohové s malou mocí nad životem
Draci zeměMoc nad živlem země, vší přírodou, rostlinami a úrodou obilí atd.
Draci vzduchuMoc nad živlem vzduchu a nad tajfuny, tornády, a teplotami .
Draci ohněMoc nad živlem ohně, sopkami, lávou a vším žhavým.
Draci vodyMoc nad živlem vody, oceány, jezery, řekami a podzemními vodami.
Draci časuMoc nad silou času.
Draci prostoruMoc nad prostorem.
Draci osuduMoc nad všemocnou silou osudu.

















Zamilovaní zavírají při líbání oči, protože chtějí vidět srdcem